nicích obchodních — zcela dle přání jeho — měla vědomosti jen zcela povrchní.
Kdyby někdy závod bankéřův byla stihla rozhodná rána zkázonosná, nebyl by mohl Silas Toronthal od veřejnosti a účastenství jejího očekávati nic dobrého. Ač obchod seznámil jej s četnými osobami v městě i na venkově, mohl spoléhati skutečně jen na velmi málo přátel. Domýšlivost, s jakou pohlížel na své společenské postavení, vrozená mu marnivost a převaha, jakou dával znáti všem i v každé věci, nebyly vlastnosti, jež by byly umožňovaly s ním styky důvěrnější než pouze obchodní. Tersťané viděli v něm též cizince, poněvadž byl z Dubrovníku a tudíž rodem Dalmatinec. Nepoutaly jej proto ni svazky příbuzenské k tomuto městu, v němž před patnácti lety položil základ ke svému štěstí!
V takové situaci nalézal se v době té dum Toronthalův. Ač Sarkany měl podezření v ohledu zmíněném, nepotvrzovalo dosud nic té pověsti, že jsou podniky Toronthalovy ohroženy. Úvěr jeho nebyl dosud otřesen, aspoň veřejně nikoli. Protož neváhal také hrabě Sandorf, když si byl zaopatřil na hotovosti zmíněný značný obnos, svěřiti mu tyto peníze, s podmínkou, že budou jemu — Sandorfu — vyplaceny, kdykoli si toho přáti bude, ač-li je 24 hodiny napřed vypoví.
Budí snad podivení, že bankovní závod Toronthalův, jenž byl čítán k nejpoctivějším, mohl míti spojení s osobností takou, jakou byl Sarkany. Bylo však tomu tak a spojení toto trvalo již as dvě nebo tři léta.
Tehdy měl Silas Toronthal roszáhlé a důležité styky obchodní s vládou tripolskou. Sarkanymu, prostředníku, jenž se všem a ke všemu nabízel a číslicím i penězům dobře rozuměl, podařilo se vmísiti se do těchto obchodů, kteréž nebyly rázu zcela nepodezřelého. Jednalo se tu o věci, o nichž lépe by bylo mlčeti, o zvláštní přídavky při koupích, o pochybné nabídky, málo poctivé výplaty předběžné a pod., při nichž terstský bankéř nechtěl vystupovati osobně. Za okolností těch stal se Sarkany agentem při těchto pochybných kombinacích a konal Silasu Toronthalovi ještě jiné služby podobné. Naskytla se tudíž dobrodruhu jaksi sama sebou příležitost, aby noha jeho — či spíše ruka — octla se konečně v bankovním závodě Toronthalově. A skutečně Sarkany, opustiv Tripolis, prováděl od té doby stále jakési vyděračství na bankéři. Nikoliv snad proto, že byl by mu býval Toronthal vydán na milost a nemilost, neboť nebylo žádných hmotných důkazův o oněch operacích, kteréž by jej byly mohly kompromitovati. Avšak situace bankéře jest chou-
