Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/386

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Pointe Pescade kvapil za nimi, při tom však přivolal i Kapa Matifua, jehož byl rychle vzbudil, neboť obr byl si zdříml na lavičce v sadech, kdež čekal.

„Rychle!“ zvolal naň Pointe Pescade. „Za mnou a pozor!“

Kap Matifu a druh jeho byli na stopě, kterou nesměli již ztratiti.

Silas Toronthal a Sarkany kráčeli dále podle sebe a vystupovali po stezkách, jež v četných záhybech vedou podle úbočí hory mezi zahradami olivovými a oranžovými.

Pointe Pescade a Kap Matifu neztráceli jich s očí, nemohli však slyšeti, co spolu hovoří.

„Vraťte se do hotelu, Silase!“ opakoval stále velitelským hlasem Sarkany. „Vraťte se a upokojte se!“

„Nikoli! … Jsme zničeni! … Rozlučme se! … Nechci vás již viděti! … Nechci…“

„Rozloučiti se? … Proč? … Vy musíte mne následovati, Silase! … Zítra opustíme Monako; máme ještě tolik peněz, abychom se mohli dostat do Tetuanu! Tam dokončíme své dílo!“

„Ne! … Nikoli! … Nechte mne, Sarkany, nechte mne!“ odvětil vášnivě Silas Toronthal.

A odstrčil prudce druha svého, když ho tento chtěl za ruku chopiti. Na to kvapil tak rychle ku předu, že ho Sarkany stěží mohl dohoniti.

Nejsa si vědom ani, co činí, ocitoval se Silas Toronthal v stálém nebezpečí, že učiní chybný krok a sřítí se do jedné z bystřin, po jejichž okraji táhla se síť stezek. Jediná myšlenka ovládala nyní celou duši jeho, myšlenka prchnouti z Monte Carla, kde se zkáza jeho dovršila, uprchnouti z dosahu Sarkanya, jehož rady uvedly jej v náruč bídy, slovem: prchnouti kamkoli, nechť by se stalo z něho cokoli!

Sarkany poznával, že přestává již ovládati svého spoluvinníka, a že tento moci a vlivu jeho již uniká!

Ah! kdyby bankéř Toronthal neznal tajemství, jež by mohlo zničiti aneb aspoň zmařiti a ohroziti poslední podnik jeho, jímž se opět vyšinouti hodlal, málo by se byl staral o člověka, kterého dohnal sám na kraj propasti. Avšak Silasu Toronthalovi mohl by se vydrati z prsou dříve, než by se vrhl do této propasti, jediný poslední výkřik, a tento výkřik jeho bylo nutno utlumiti, zameziti!

A tu od myšlenky zločinu, jež v dobrodruhu vznikla, ku přímému provedení její nebyl než krok, a Sarkany neváhal jej učiniti.

Kdož mu bránil, aby to, co chtěl provésti v okolí Tetuanu, v odlehlém kraji marockém, neučinil již nyní, této noci a v těchto