Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/384

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


sledovati Sarkanya, kam by tento chtěl. V obou případech nemusil se bídný dobrodruh tripolský ničeho od něho obávati.

Silas Toronthal, ač se ještě poněkud vzpíral, cítil, jak probouzí se v něm veškeré vášně hráče. V bídném tom stavu duševním, do něhož byl upadl, pociťoval zároveň obavu i chuť vstoupiti do heren.

Slova Sarkanyova vlévala mu ohně do žil. V pravdě — děl si v duchu — Štěstěna zvolila jej za svého miláčka a lnula k němu v posledních hodinách tak vytrvale, že bylo by hříchem, odříkati se jí.

Šílenec! Jako všichni hráči, jemu podobní, mátl si minulost s přítomností! Místo co měl si říci: „Měl jsem štěstí!“ — což bylo by pravdou — pravil si: „Mám štěstí!“, což bylo klamem.

A přece v mozku všech téměř hráčů, kteří počítají s náhodou, vznikají obyčejně takové myšlenky a úvahy. Zapomínají pravidelně, co pravil jeden z velikých matematiků francouzských:

„Náhoda má vrtochy a rozmary, nikdy však nepřivyká!“

Sarkany a Silas Toronthal přišli před kasino, jsouce následováni stále ostražitým Pointem Pescadem.

Tam zastavili se na okamžik.

„Toronthale,“ pravil Sarkany k svému druhu, „neváhejte déle. Rozhodl jste se přece hráti?!“

„Ano, jsem odhodlán odvážiti se všeho, dáti vše v sázku!“ odvětil bývalý bankéř terstský, jenž zachvácen byl neodolatelnou, vášní hráčskou, jakmile se ocitl na prvních stupních schodiště.

„Co se volby hry týče, nechci vám raditi,“ pravil Sarkany. „Řidte se sám svým uznáním, nikoli mým! Vy nejlépe můžete tušiti, kde asi nás štěstí opět čeká! Snad zvolíte ruletu…“

„Nikoli! … „trente et quarante“!“ odpověděl Silas Toronthal, vstoupiv do předsíně.

„Budiž! Čiňte, jak vám libo, Toronthale, a nedbejte cizích rad! … Při ruletě vyhráli jsme skorem již celé jmění! … Při „trente et quarante“ získáme ostatní!“

Oba vstoupili na to do vnitřních síní herny a chvíli se tu procházeli.

Deset minut na to viděl Pointe Pescade, jenž jim byl stále v patách, jak usedají k jednomu stolku, kdež se hrála „trente et quarante“.

Při hře této činiti lze sázky nejsmělejší. Možno ji sehráti jen několikráte, aby se objevily již ohromné rozdíly mezi ziskem a ztrátou.

Proto „velcí“, vášniví hráči tuto hru zvláště si oblíbili. Lze tu nabýti bohatství nebo pozbýti všeho jmění s rychlostí takovou, že by