„Karpena mrtev? … mluvil sám k sobě. „Smrt jeho přichází právě vhod! … Nyní tajemství jeho utonulo s ním! … V tomto ohledu mohu býti nyní klidným! S této strany nemusím se tedy ničeho báti! …“
Na to utkvěly myšlenky jeho při druhé části listu.
„Co se příchodu doktora Antekirtta do Ceuty týče, jest věc ta již povážlivější… Kdo jest vlastně onen člověk? … Záleželo by mi málo na něm, kdybych po jistou dobu nepozoroval, že má přímé nebo nepřímé účastenství ve všem, co mne se týká! … V Dubrovníku měl styky s rodinou Bathoryovou … V Katanii, na Etně, nalíčil léčku na Zirona … Sotva se v Ceutě objevil, stálo to Karpenu život! … Tam byl blízko Tetuanu, nezdá se však, že by zamýšlel se tam odebrat!, ani že by znal ukryt Savin! … To bylo by pro mne ranou nejhroznější a nebezpečí to není dosud odvráceno! … Uvidím ostatně, lze-li ránu tu odrazili pro nynějšek i pro budoucnost … Senusisté budou míti záhy v moci své celé území cyrenské, a potom stačí jen přeplouti úzký průliv mořský a zmocniti se Antekirtty! … Bude-li nutno vybídnouti je k tomu, učiním tak! …“ Není tedy pochybnosti již, že na obzoru života Sarkanyova objevovaly se černé body. Při bídných plánech jeho, kteréž sledoval krok za krokem, před samým cílem, jehož hodlal dosíci a od něhož nebyl již příliš vzdálen, byla by stačila nejmenší rána, aby jej byla k zemi srazila tak, že by již nebyl povstal. Avšak znepokojovalo ho nejen zakročení doktora Antekirtta, také situace, v jakéž se Silas Toronthal nyní nalézal, budila v něm vážné starosti! „Ano,“ pravil sám k sobě, „on i já přitlačeni jsme ke zdi … Zítra dáme vše v sázku! … Bud praskne banka nebo naše jmění! … Bude-li Silas Toronthal finančně zničen, nebudu i já míti peněz, avšak na tom nazáleží mnoho, dovedu si již dále pomoci! … Avšak Silas, to jest něco zcela jiného! Může se potom státi nebezpečným, může mluviti, může odhaliti tajemství, na němž spočívá nyní celá moje budoucnost! … Až dosud byl jsem pánem jeho, potom se může on podle všeho státi pánem mým!“
Situace byla v pravdě takovou, jak ji Sarkany posuzoval. Nemohl si činiti žádných illusí o mravní ceně svého spoluvinníka. Poučovalť jej sám dříve v tom ohledu, a Silas Toronthal použil by zajisté učení jeho, když by neměl již co ztratiti.
Sarkany proto v duchu uvažoval, co by bylo radno činiti.
Byl ponořen tak v přemítání, že neviděl nic z toho, co se dálo při vchodu do přístavu monackého, jen několik set stop pod ním.
