Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/370

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Naslouchal-liž Silas Toronthal těmto radám — pošetilým, jako bývá všechno rozumování hráčů, kdykoli se jedná o hru hazardní?

Nikoli! Byl úplně sklíčen, a žila v něm jediná již jen myšlenka: aby unikl ovládajícímu jej vlivu Sarkanyovu, aby prchl — prchl tak daleko, by minulost jeho nemohla se proti němu opět obrátiti!

Avšak nesamostatný, nikde opory nenalézající duch jeho nemohl vytrvati dlouho při tomto náhlém rozhodnutí. Mimo to bděl nad Silasem Toronthalem zblízka bídný druh jeho Sarkany, jenž chtěl dříve, nežli by jej ponechal sobě samému, uskutečniti sňatek svůj se Savou. Potom odloučil by se — tak počítal — od Toronthala, zapomněl by na něj a nevzpomínali by ani, že tato bytost slabá někdy žila, a že oba měli kdysi zájmy společné! Avšak až do té doby, až do svatby, bylo nutno, aby bankéř Silas zůstal po boku jeho, jsa od vůle jeho odvislým!

„Silase,“ ujal se Sarkany opět slova, „dnes byli jsme příliš neštěstím pronásledováni, než aby osud nemusil se měniti opět v prospěch náš zítra … Ano, zítra musí nám štěstí opět přáti!“

„A ztratím-li ještě i vše to, co mi dosud zbývá?“ namítal Silas Toronthal, jenž se marně bránil proti bídáckým radám svého druha.

„Potom zbývá nám ještě Sava Toronthalová!“ odvětil živě Sarkany. „Je to nejvyšší trumf v naší hře a není možná, aby jej někdo přebil!“

„Ano! … zítra! … zítra! …“ odvětil bankéř, jenž byl v takové náladě duševní, v níž hráč veškeré rozvahy, ne-li i rozumu, pozbývá.

Oba vrátili se na to do svého hotelu, jenž leží v polovici cesty, vedoucí z Monte Carla do Condamine.

Přístav Monacký, jenž se rozkládá od předhoří Foncinany až ke tvrzi Antonínské, má podobu rejdy dosti otevřené, jež vydána jest větrům severovýchodním a jihovýchodním. Přístav tento zaokrouhluje se mezi skalisky, na nichž stojí hlavní město knížectví monackého a mezi plání, na níž vystavěny jsou hotely a letohrádky Monte Carla. Nad nimi vztyčuje se mohutný vrch Mont Agel, s jehož vrcholu, ve výši jedenácti set metrů, naskýtá se velkolepý a malebný rozhled po pobřeží ligurském.

Město Monako, mající dvanáct set obyvatelů, rozkládá se na skaliskách, omílaných se tří stran mořem a mizejících skorem pod věčnou zelení palem, stromů granátových, sykomor, pepřovníků, oranží, citrovníků, eukalyptů, aloí a myrt, kteréž rostou tu i tam, slovem všude, v malebné, čarovné směsi.