spekulantem a jenž často ve finančních spekulacích, kde toliko náhoda rozhodovala, celé jmění v sázku dával, vždy velikou příchylnost ke hře.
Jak byl by mohl bankéř ostatně odolati? Nebyl nyní ještě více než kdykoli jindy v moci bývalého svého makléře tripolského, jehož vlivu a radám marně se vzpouzel? Ač bývaly mezi nimi prudké výstupy a ačkoli v Toronthalu často vybuchl odpor proti druhu jeho, dovedl Sarkany přece bývalého bankéře neodolatelnou mocí k sobě opět při poutati.
Bídník ten klesal stále hlouběji a neměl již ani síly vzepříti se a vyšinouti. Sarkany neměl proto obav, že by někdy moci jeho mohl uniknouti, byť i někdy bankéř byl činil chabé pokusy za tím účelem.
Brutální odpovědi dobrodruhovy a železná logika jeho přiměly ke konci vždy Silasa Toronthala, že opět sklonil šíji pode jho. Když oba opustili Dubrovník za okolností, kteréž jsou čtenáři zajisté ještě v dobré paměti, bylo prvou péčí jejich dopravit i Savu na bezpečné místo a svěřiti ji dohledu Namirv.
Nyní, když byla skrývána v Tetuanu, na hranicích říše marocké, bylo skutečně nesnadno, ne-li nemožno ji vypátrati.
Tam přejala Namira, necitelná družka Sarkanyova, na se úkol zlomit i vůli dívčinu a vynutiti od ní svolení k sňatku s tripolským dobrodruhem. Sava, jejíž odpor proti Sarkanymu spíše ještě vzrostl nežli se zmenšil, a jíž vzpomínka na Petra dodávala síly, odolala až dosud každému nátlaku. Zdali vytrvá i příště?
Zatím Sarkany neustával pobízeti druha svého, aby se oddával nejodvážnějším hrám hazardním, nedbaje na to, že v nich může promrhati celé své jmění. Ve Francii, Itálii a Monaku, ve velkých střediskách hlučného života, všude, kde náhoda v jakékoli podobě má roli hlavní: na burse, při dostizích, v klubech velkoměstských i ve všelikých lázních poslouchal Silas Toronthal rady Sarkanyovy, a jmění jeho ztenčilo se záhy jen na několik set tisíc franků.
Toronthal prohrával své jmění vlastní; Sarkany pak dával v sázku jmění bankéřovo. Takto spěli oba rychleji ke zkáze. Osud, kterým hráči pošetile omlouvají nezdar svůj ve hře, nebyl jim přízniv, nechť zkoušeli štěstí své při jakékoli hře. Konečně, když byla ztracena větší část milionů, pocházejících ze statků hraběte Matyáše Sandorfa, musil Silas Toronthal prodati i nádherný dům svůj v Stradonské třídě v Dubrovníku.
Oba dobrodruzi odvažovali se potom do pokoutních, skrytých heren, kdež podvodná hra jest téměř zvykem, a když i zde jmění jejich rychle se scvrkalo, odhodlali se, zvolivše poslední prostředek,
