a dva nebo tři bohatí obchodníci. Všichni netajili se potěšením, že doktor Antekirtt, jehož přítomnost byla pro ně velkou ctí, dlí mezi nimi.
Doktor mluvil, jak rád činíval, o svých cestách na Východě, v Sýrii, v Arábii i v severních zemích afrických. Po té uvedl rozhovor na záležitosti ceutské a blahopřál guvernérovi, že tak výborně spravuje osadu španělskou.
„Avšak,“ dodal, „střežení odsouzenců musí vám působili někdy veliké starosti!“
„A proč soudíte tak, milý doktore?“ tázal se plukovník Guyarre.
„Poněvadž hledí každý as odtud uprchnouti. Vezen pomýšlí obyčejně na to, jak by mohl utéci, kdežto strážcové obyčejně nepřemýšlejí, jak by mohli útěku zabrániti. Je tudíž výhoda na straně vězňů, a nedivil bych se, kdyby někdy večer při přehlídce některý z nich scházel!“
„Nikdy!“ zvolal guvernér. „Nikdy se tak státi nemůže! Kam by ostatně trestníci ti prchli? Po moři jest útěk nemožným. Prchnouti po zemi mezi divoké kmeny marocké bylo by nebezpečno! Trestníci zůstávají proto raději v osadě, ne-li ze záliby, aspoň z opatrnosti!“
„Přidávám se k vašemu mínění, pane guvernére,“ pravil doktor Antekirtt, „a blahopřeji vám k těmto příznivým okolnostem; obávám se však, že v budoucnosti stane se střežení vězňů mnohem nesnadnějším!“
„Z jaké příčiny, pane doktore?“ tázal se jeden z účastníků hostiny, kterého rozmluva tato zvláště zajímala, neboť byl řiditelem trestnice.
„Z té příčiny, pane řiditeli,“ odvětil doktor Antekirtt, „že zkoumání zjevů magnetických učinilo veliký pokrok, a že každý skorem k nim může dáti podnět, slovem: že nahražení vůle osoby některé vůlí cizí stává se zjevem stále častějším, při němž člověku na místě bytosti jeho nastupuje jaksi bytost zcela cizí, jejíž vůli musí volky nevolky vykonávati.“
„A je-li tomu tak?“ nadhodil plukovník Guyarre.
„Je-li tomu tak,“ odvětil doktor Antekirtt, „pak jest nutno, jak za to mám, stříci dobře vězně; neméně radno však jest, stříci jejich strážce. Na svých cestách, pane guvernére, byl jsem svědkem tolika neobyčejných zjevů, že mám v tomto oboru vše za možné. Protož v zájmu svém nezapomínejte na toto: jestliže některý vězeň volky nevolky může prchnouti, jednaje pod vlivem vůle cizí, může se státi též, že strážce, jsa podroben témuž vlivu, může trestníka nechat bez překážky prchnouti!“
