obnáší čtyry tisíce tři sta metrů, čili skorem právě tolik jako délka celé skály gibraltarské, jež se podobá velbloudovi bez hlavy, do písku skrčenému, jehož ohon splývá do moře Středozemního.
Mohutná tato skála vystupuje do výše čtyř set pět a dvaceti metrů z pevniny, kterouž ohrožuje sedmi sty děly, jimž Španělové přezdívají „zuby stařeny“ a jejíž jícny zejí nesčíslnými střílnami kasemat a skalních kobek.
Dvacet tisíc občanů a šest tisíc mužů posádky obývá dolní svahy hory, kterou vlny zálivu omílají. Mimo to žije tu velký počet čtyrnožců: bezocasých opic, potomků to starších pokolení, kteráž byla pravými majiteli půdy této, a jejichž potomci nyní obývají namnoze již jen výšiny staré Calpy.
S úbočí i s vrcholu hory této lze ovládat i mořský průliv, stříci pobřeží marocké a shlédnout i na jedné straně značnou část moře Středozemního, na druhé straně kousek okeánu Atlantického. Dalekohledy Angličanův objímají tu obzor, mající dvě stě kilometrů v průměru, a v obvodu tom neujde jejich bystrozrakosti ni sebe skrytější místečko! A jak bystře i horlivě pozorují!
Kdyby parník „Ferrato“ šťastnou náhodou byl o dva dny dříve přibyl do rejdy gibraltarské, a kdyby doktor Antekirtt i Petr Bathory byli vystoupili na malé nábřeží, prošli branou „mořskou“, kráčeli ulicí Main-Street a minuli i bránu alamedskou, aby došli krásných sadů, jež rozkládají se na levém svahu až do poloviční výšky hory, byly by snad měly události, tuto líčené, průběh jiný i rychlejší.
Dne 19. září odpoledne seděly totiž na jednom ze sedátek, které u větším počtu v anglickém sadu jsou rozestaveny, ve stínu košatých stromů dvě osoby, jsouce zády obráceny k dělům, průliv střehoucím. Byli to Sarkany a Namira, kteří spolu horlivě hovořili, dbajíce však, aby od osob, kolem se procházejících, slyšeni nebyli.
Čtenář nezapomněl zajisté dosud, že se Sarkany chtěl setkati s Namirou na Sicilii v době, kdy právě lupičská četa podnikla výpravu proti „domu Angličanů“, kteráž smrtí Zironovou skončila. Sarkany, byv o tom zpraven, změnil rychle svůj úmysl, což mělo za následek, že doktor Antekirtt marně po osm dní před Katanií kotvil, očekávaje příchod zrádce na Sicilii.
Také Namira, obdrževši příslušné rozkazy od svého velitele, opustila neprodleně Sicilii a vrátila se do Tetuanu, kde tehdy byla domovem. Z Tetuanu odebrala se do Gibraltaru, kdež měla se setkati se Sarkanym, jenž 18. září do Gibraltaru připlul a den na to již opět odejeti hodlal.
