Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/345

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


Všichni tři sestoupili s povozu, a doktor Antekirtt přistoupil k trestníku, ležícímu dosud na okraji cesty. Život u tohoto bylo lze poznati jen podle dýchání a rychlého pohybu tepny.

Doktor dal znamení, aby ostatní poněkud dále odstoupili.

Na to sklonil se nad tělem spícího, šeptal mu cosi a hleděl mu utkvěle do očí, jako by chtěl převésti do mozku jeho některý projev své vůle.

Povstav pak, pravil:

„Muži tomu vlastně nic není! Upadl prostě ve spánek magnetický!“

„Opravdu?“ pravil guvernér. „Jest to věc podivná! Můžete jej však ze spánku toho probuditi?“

„Nic není snazšího nežli to!“ odvětil doktor Antekirtt.

Dotknuv se pak čela Karpenova, pozdvihl zvolna víčka očí jeho a děl mu:

„Probuď se! … Chci tomu!“

Karpena pohnul sebou a otevřel oči, zůstal však ve stavu polo bezvědomém a ospalém. Doktor přejel mu několikrát v šikmém směru rukou po tváři, a Španěl počal se zvolna z omámení probouzeti.

Konečně povstal a ustoupil, nemaje vědomí o tom, co se bylo s ním dělo, v řady svých soudruhů.

Guvernér Guyarre, doktor Antekirtt a Petr Bathory vstoupili na to opět do vozu, jenž jel dále k městu.

„Mám-li pravdu říci,“ pravil guvernér, „myslím, že chlapík tento byl pořádně napilým!“

„Nesoudím tak,“ odvětil doktor Antekirtt. „Zdá se mi, že jest tu co činiti se somnambulismem.“

„Avšak, kdež jest přičina jeho?“

„Na to ovšem nemohu odpověděti, pane guvernére. Snad muž ten jest náchylným stavu takovému. Leč nyní snad se záchvat ten nebude tak záhy opětovali!“

Nedlouho na to dojel povoz k opevnění, minul je, vjel do města, projel několika ulicemi a zastavil se na nábřeží.

Doktor Antekirtt a plukovník Guyarre rozloučili se tu velmi srdečně.

„Hle, tam kotví „Ferrato“,“ pravil doktor Antekirtt, ukazuje na yachtu, jež se kolébala půvabně na vlnách. „Nezapomeňte tedy, pane guvernére, že jste mi slíbil, že s námi v neděli ráno na palubě posnídáte!“

„Nezapomenu, doktore Antekirtte, doufám však, že i vy nezapomenete, že v neděli očekávám vás k obědu!“