Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/340

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

tedy obeznámen důkladně se zjevy těmi i s výsledky, kterých bylo možno pomocí jich docíliti. On sám obdařen byl ve velké míře zvláštní tou mocí, kterouž lze vůli vlastní vnutiti osobám cizím na místě jejich vůle; této moci své používal častěji v Malé Asii a pomocí její hodlal se zmocniti nyní Španěla — an tento náhodou, jak se právě ukázalo, neobyčejně snadno mohl býti cizímu vlivu tomuto podroben a odolati mu naprosto nemohl.

Doktor mohl tedy vlásti úplně Karpenou a mohl jej přiměti, aby se řídil dle jeho vůle a aby činil, co by si doktor přál, a sice v kterékoli době. Avšak k tomu bylo potřebí, aby měl vězeň úplnou volnost pohybu, když by nastal okamžik, v němž by doktor přiměti jej chtěl k některému činu nebo výkonu. K tomu bylo však svolení guvernéra nezbytným. Svolení toto doufal však doktor Antekirtt dosíci od plukovníka Guyarra, maje ovšem úmysl dopomoci potom Karpenovi k útěku.

Deset minut na to přijel povoz ke vchodu do velikých kasáren, jež jsou vystavěny téměř na konci území španělského, a zastavil se před domem guvernérovým.

Plukovník Guyarre byl již zpraven o příjezdu doktora Antekirtta do Ceuty. Slavný muž tento, jenž získal si proslulost svoji učeností i svým bohatstvím, byl vítán všude na cestách svých s poctami, jakéž téměř jen panovníkům bývají údělem. Také guvernér přijal jej i přítele jeho Petra Bathorya velmi okázale a uvedl je pak do svého salonu.

Nabídl se jim, že je bude provázeti všude při jejich návštěvě osady španělské, „tohoto kousku země, jenž Španěly tak šťastně, byl urván říši marocké.“

„Přijímáme rádi vaši nabídku, pane guvernére,“ odvětil doktor Antekirtt Španělsky, kteroužto řeč mluvil Petr Bathory právě tak plynně jak on. „Avšak nevím, budeme-li míti času, abychom laskavosti vaší mohli použiti.“

„Ó, osada naše není veliká, pane doktore,“ odpověděl guvernér. „Za půl dne můžeme ji shlédnouti celou! Nehodláte zde ostatně delší dobu prodlíti?“

„Snad jenom ještě čtyři nebo pět hodin,“ odtušil doktor Antekirtt. „Musím odplouti ještě dnes večer do Gibraltaru, kdež zítra ráno jsem očekáván!“

„Odplouti ještě tento večer!“ zvolal guvernér. „Dovolte, bych se tomu vzpíral! Věřte, doktore Antekirtte, že naše osada vojenská zaslouží, aby důkladně byla poznána. Viděl i pozoroval jste zajisté