stavěn byl v roku 1811 od anglických důstojníků na rovné ploše lávou utvořené a „Piano del Lago“ zvané.
Dům tento udržován byl po dlouhou dobu v dobrém stavu nákladem pana Gemellara, bratra proslulého geologa téhož jména; v nové době upraven byl pak opětně péci alpinského klubu.
Nedaleko odtud jeví se zrakům cestovatelů jakési zříceniny, původu římského, jimž lidem dán název „Věž mudrcova“. Odtamtud vrhl se, jak pověst praví, Empedokles{{Redakční poznámka|Empedoklés do jícnu sopky.
V pravdě bylo by třeba k tomu nesmírně mnoho filosofie, aby někdo mohl snésti osm dní samotu v těchto místech a pochopujeme proto čin proslulého filosofa Agrigentskóho.
Doktor Antekirtt, Petr Bathory a jejich vůdce obrátili se přímo ku „domu Angličanů“. Zaklepali na dvéře, jež se ihned otevřely.
Okamžik na to ocitli se mezi svými lidmi.
„Dům Angličanů“ má jen tři jizby, jež opatřeny jsou stoly, stolicemi a kuchyňským nářadím; zařízení to stačí však turistům, kteří až do této výše projáti musí za stálého stoupání vzdálenost dvou tisíc osmi set a pětaosmdesáti metrů. Jsou proto spokojeni, mohou-li v domě tomto aspoň odpočinouti a pokrm si upraviti.
Až do této doby, totiž do příchodu doktorova, nechtěl Ludvík Ferrato rozdělati ohně, ač zima byla velmi citelná, obávaje se, že by se tím lupičům prozradila přítomnost malé čety v domě. Nyní nebylo však již potřebí této opatrnosti, neboť Zirone věděl už, že doktor Antekirtt hodlá stráviti noc v „domě Angličanů“. Naloženo tudíž na ohniště několik kusů dříví, jež přineseny byly z dřevárny. Několik okamžiků na to rozšířil praskající oheň dosti tepla i světla, kteréhož dosud se nedostávalo.
Doktor Antekirtt odvedl Ludvíka stranou a tázal se ho, zdaž se od příchodu jeho mužstva neudála žádná zvláštní příhoda.
„Žádná!“ odpověděl Ludvík. „Obávám se toliko, že příchod náš nebyl tak tajným, jak jsme si přáli!“
„A proč?“
„Poněvadž od Nicolosi, neklamu-li se, sledováni jsme byli nějakým mužem, jenž však zmizel, když dostihli jsme úpatí hlavního kužele.“
„To by bylo, Ludvíku, ovšem velmi mrzuté! Zironovi, když by zvěděl, kolik nás zde jest, mohla by zajíti chuť by nás přepadl! Od soumraku nepotuloval se však nikdo v okolí domu?“
„Nikdo, pane doktore.“ odvětil Ludvík. „Já z opatrnosti prohledal jsem zříceniny „věže mudrcovy“; nebylo tam naprosto nikoho!“
