Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/313

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

a každá obrana neb odpor z jeho strany budou marnými. Takým byl plán doktorův.

Pointe Pescade, jenž plán ten znal, dovedl využitkovati obratně okolností i podněcoval v Zironovi stále přání, zmocni ti se doktora Antekirtta. Zirone považoval doktora za bohatou kořist, kterou nelze nechati ujíti, poněvadž jen zřídka kdy se naskytne.

Protože bídník ten mimo to podle instrukcí Sarkanyových tajemné osobě doktorově měl nedůvěřovati, bylo nejlépe zmocniti se jí, i kdyby výkupné nebylo možno obdržeti.

Zirone odhodlal se tudíž k tomu, chtěje pak po provedení záměru svého dalších rozkazů od Sarkanya vyčkati. Aby mohl cíle svého bezpečněji dosíci, chtěl přepadnouti doktora Antekirtta, poněvadž rozptýlenou četu svoji nemohl na rychlo spojiti, pomocí nově najatých Maltezanů. Okolnost tato neznepokojovala ostatně Pointa Pescada, poněvadž důvěřoval, že námořníci z „Ferrata“ tucet oněch ničemů hravě přemohou.

Zirone neponechával ostatně nic náhodě.

Poněvadž dle výpovědí Pescadových parní yachta hned druhého dne po příchodu Maltezanů měla do Katanie připlouti, opustil hned z jitra skrýši santagrottskou a sestoupil do Katanie. Nebyl v místě tom znám a nevydával se tím tudíž v žádné nebezpečí.

Yachta však již po několik hodin kotvila před Katanií. Zaujalať místo nikoliv na blízku nábřeží, jež stále loďmi jest obklopeno, nýbrž před vchodem do hlavního přístavu, kdež hráz černých balvanů, které výbuchem v r. 1669 až do moře byly vrženy, tvoří jakýsi menší, přední přístav.

Již časně z rána Kap Matifu a jedenáct mužů z posádky „Ferrata“ pod velením Ludvíkovým vystoupili na břeh katanijský, načež, odloučivše se od sebe, vystupovali jednotlivě k „domu Angličanů“.

Zirone nevěděl o tom, neboť, jak řečeno, přibyl o několik hodin později do Katanie. Nemohl viděti též, ani co dělo se na palubě „Ferrata“ , poněvadž yachta tato kotvila v značné vzdálenosti od země.

O šesté hodině večer dopravila štíhlá lodice z yachty dvě osoby na břeh. Byl to doktor Antekirtt s Petrem Bathorym. Oba ubírali se ulicí sloricorskou a dále třídou, podle sopky nazvanou, k sadům veřejným, snad nejkrásnějším v Evropě, kdež zrak vábí skupiny krásných květin, rozkošné terasy, velikými stromy zastíněné, zurčivé potůčky a vodotrysky a zvláště mohutná sopka, jež v pozadí se zdvíhá a jejíž vrchol obklopen jest parami.