Tato shoda mezi odjezdem doktora Antekirtta z Malty a mezi výstrahou, kterou obdržel, vzbudila u soudruha Sarkanyova jisté podezření.
Pointe Pescade pochopil, že se Zirone zabývá v duchu tajnou jakousi myšlenkou. Kterou však? Nemoha to uhodnouti, odhodlal se tajemství to ze Zirona obratně vylákati.
Protož, když Zirone po chvíli opět pravil:
„Co hodlá as doktor Antekirtt činiti v Sicílii a zvláště v Katanii?“ odvětil Pointe Pescade:
„Co by chtěl jiného? Nejspíše jen prohlédnouti si město a vystoupiti na Etnu? Cestuje jako boháč světem, aby si jej prohlédl!“
„Pescadore,“ pravil Zirone, v němž chvílemi vznikala jakási nedůvěra, „zdá se mi, že o doktoru Antekirttovi víš mnohem více!“
„Nic více, než co jsem pravil, to však stačí, abych věděl, co činiti, kdybych se s ním zde setkal!“ odvětil klidně Pointe Pescade.
„Co pravíš?“
„Pravím jen, kdyby doktor Antekirtt zavítal sem k nám mezi skaliska a rokle, což jest velice možno, že musil by nám vyplatiti slušný obnos jako výkupné!“
„Myslíš?“ odvětil prostě Zirone.
„Stálo-li by jej to million nebo dva, vyvázl by přece ještě velmi lacině!“
„Soudíš tak?“
„A proto i v případu tom musil bych nazvati Zirona a soudruhy jeho přece ještě jen hlupáky!“
„Výborně!“ smál se Zirone. „Díky za tuto poklonu. A nyní můžeš jiti spát!“
„Těším se již na spánek,“ odvětil Pescador, „neboť vím, o čem budu sníti!“
„O čem?“
„O millionech doktora Antekirtta! Budou to v pravdě zlaté sny!“
Pescador odhodil cigarettu a odebral se pak ke svým soudruhům, spícím v pozadí skrýše, kdežto Karpena vyhledal lože své, jež poněkud stranou dále i pohodlněji pro něj bylo zařízeno.
Pointe Pescade však místo, co by spal, přemítal v duchu o všem co slyšel: uvažoval a srovnával.
Prospěl jednáním svým od okamžiku toho, kdy Zirone počal s ním k velikému úžasu jeho mluviti o doktoru Antekirttovi, zájmům, jež mu byly svěřeny? Plnil svědomitě úkol, který si byl vytkl? Suďme o tom z následujícího:
