„Doktor Antekirtt? … Ah ano! … O tom mluví se po celém pobřeží moře Středozemního! …“
„Viděl jsi jej již někdy?“
„Nikdy!“
„Víš aspoň, kým vlastně doktor Antekirtt jest?“
„Ubohým chudákem, jenž nemá více nežli asi sto millionů, jak se totiž o něm vypráví, a jenž cestuje, aniž by zastrčil aspoň jeden million do každé kapsy cestovního obleku — a tento oblek má šest kapes! Jest to nešťastník, jenž z rozmaru stal se lékařem a nyní buď na své yachtě neb na svém škuneru vozí léky pro všech dvacet tisíc nemocí, jimiž lidské plémě jest stiženo!“
Šašek z dřívějška ozval se opět v Pointu Pescadovi, a dobrý rozmar jeho okouzlil právě tak Zirona jako Karpenu, jenž pravil:
„Výborná to síla, není-liž pravda?“
Pescador umlkl, když byl si rozžehl cigarettu, při čemž dým její dral se mu dle jeho přání, jak se zdálo, nosem, očima, ano i ušima.
„Pravil jsi, že doktor Antekirtt jest velice bohat?“ tázal se po malé chvíli opět Zirone.
„Bohat tak, že mohl by koupiti Sicílii a zaměniti ji v sad anglický!“ odvětil Pescador.
Tu namanula se mu myšlenka, že právě nyní jest vhodná chvíle, aby Zirona přivedl tam, kde jej chtěl míti, měly-li se plány jeho zdařiti.
„Slyšte, kapitáne Zirone,“ pravil, „neviděl-li jsem doktora Antekirtta samého, viděl jsem aspoň jednu z jeho yacht. Praví se ostatně, že pro své výlety po moři má celé veliké loďstvo!“
„Jednu z jeho yacht?“
„Ano, jeho „Ferrata“! Znamenitá, krásná loď! Přál bych si, abych mohl s yachtou takou křižovati v zálivu neapolském, jsa provázen při tom jednou nebo dvěma princeznami rodu královského!“
„Kde viděl jsi yachtu tu?“
„Na Maltě!“ odvětil Pescador.
„A kdy?“
„Předevčírem, v La Válet tě! Když jsme se chystali s vůdcem svým Karpenou odplouti, kotvila ještě v přístavu. Pravilo se však, že odpluje za čtyřiadvacet hodin po nás!“
„Kam?“
„Do Sicílie a sice do Katanie.“
„Do Katanie?“ odvětil Zirone.
