nepochybně chlapíka důvtipného a smělého, neboť pokynul vlídně hlavou. Na to pravil Pescadorovi:
„Pil jsi tedy jako ostatní?“
„Více než ostatní!“
„A zůstal jsi při rozumu?“
„V takové trošce se můj rozum neutopí!“
„Slyš, malý,“ pokračoval Zirone. „Karpena děl mi, že mohl bys mi podati zprávu, které mám zapotřebí.“
„Zadarmo?“
„Chytej!“
A Zirone hodil Pescadorovi půl piastru, jejž tento rychlým pohybem skryl ve svém kabátci, tak jako kejklíř činívá s penízem.
„Podivuhodná obratnost!“ pravil Zirone.
„Velmi podivuhodná!“ dodal sebevědomě Pescador. „Oč se však jedná?“
„Znáš dobře Maltu?“
„Maltu, Itálii, Dalmácii, Přímoří a moře Jaderské vůbec znám velmi dobře!“ odvětil Pescador.
„Cestoval jsi?“
„Velmi mnoho, avšak vždy na své útraty!“
„Přál bych ti, abys vždy tak cestoval, neboť jinak platí vláda sama útraty!“
„Ty zaplatil bych draze!“ prohodil Pescador.
„Tak jest!“ odvětil Zirone, jsa okouzlen novým tímto druhem, s nímž bylo možno aspoň si pohovořiti.
„Nuže — co dále?“ tázal se důvtipný Pescador po této odchylce od vlastního předmětu rozmluvy.
„Ach, ano,“ děl Zirone, „chtěl jsem se tě vlastně tázati, zda jsi na svých cestách neslyšel někdy mluviti o jakémsi doktoru Antekirttovi?“
Přes všechnu chytrost svoji nebyl Pointe Pescade na otázku tuto přichystán, dovedl se však příliš dobře ovládali, než aby dal znáti, jak jest překvapen.
Jak mohl Zirone, jenž nedlel v Dubrovníku, když „Savarena“ tam kotvila, a jenž nebyl přítomen ani v La Valettě za pobytu doktorova tamže, dověděti se o doktorovi Antekirttovi? Jak mohl znáti jméno jeho?
Pointe Pescade při bystrozrakosti své pochopil ihned, že teprve prvá odpověď, již musil neprodleně dáti, může mu dále pomoci a protož bez váhání odvětil:
