s jakousi nedůvěřivou pozorností. Sledoval-li mne nebo dotazoval-li se po mém jménu, pak ovšem ví, kdo jsem!“
„Neoslovil vás nikdy?“
„Nikdy!“
„Nevíte též, proč přišel do La Valetty a co zde od příchodu svého tropil?“
„Vše, co mohu říci, jest, že žije a pohybuje se mezi nejzlotřilejší luzou v Manderaggiu. Neopouští skorem ani krčem pověsti nejšpatnější a vyhledává společnost nejhorších ničemů. Poněvadž, jak se zdá, má dosti peněz, mám za to, že chce najati několik bídáků, aby provedl s nimi nějaký špatný kousek.“
„Zde?“
„Nevím, pane doktore!“
„Avšak já se toho dovím!“
V okamžiku tom Petr vstoupil do salonu, jsa následován mladým rybákem, a protož rozmluva tato ukončena.
„Nuže, Ludvíku,“ tázal se doktor Antekirtt, „jste spokojen s tím, co jste viděl?“
„ „Ferato“ jest obdivuhodná lod!“ odvětil Ludvík.
„Těší mne, že se vám líbí, zvláště když bude též vaší péči svěřena. Snad za nedlouho budu moci z vás učiniti kapitána!“
„O, pane doktore! …“
Hovor skončen. Marie a Ludvík rozloučili se s doktorem Antekirttem i s Petrem, chystajíce se vrátiti do svého příbytku. Bylo totiž umluveno, že i Ludvík nastoupí službu na parníku teprve, až i jeho sestra na loď se přesídlí. Nebylo radno zanechati Marii samu v Manderaggiu, a doktor Antekirtt nechtěl sám tomu, zvláště když se dověděl, že se Karpena v městě nalézá.
Jakmile bratr a sestra odešli, povolal doktor k sobě Pointa Pescada, s nímž chtěl mluviti v přítomnosti Petrově.
Pointe Pascade přišel ihned a postavil se před doktora jako člověk, jenž očekává rozkazy a jest hotov okamžitě je provésti.
„Pointe Pescade,“ děl mu doktor Antekirtt, „mám tebe potřebí.“
„Mne i Kapa Matifua?“
„Nikoli, zatím jen tebe.“
„Co mám vykonati?“
„Dáš se dopraviti ihned na břeh, odebereš se do Manderaggia, jedné to z čtvrtí města La Valetty, a najmeš si tam nějaký byt, komoru neb jizbu, a sice i v uličce nejbídnější!“
„Učiním tak!“
