Ujednáno tudíž, že zatím, nežli stroj lodi bude opraven, uspořádá některé své záležitosti a že prodá neveliký svůj majetek, vyjímaje ovšem některé předměty, jež jí byly drahými jako památka po otci, — načež že den před odjezdem lodi bude na této uchystána pro ni zvláštní kajuta.
Doktor Antekirtt nezatajil Marii své záměry, jichž úplné provedení vytkl si za úkol životní. Část jich byla již uskutečněna, neboť dítky Ondřeje Ferrata nemusily se obávati již o svoji budoucnost. Zbývalo však ještě nalézti Silasa Toronthala a Sarkanya, jakož i Karpenu a zmocniti se jich. Doktor důvěřoval, že se mu to konečně podaří. Stopy prvých dvou doufal nalézti na Sicílii. Po Karpenovi pak mělo se na všech stranách úsilně pátrati.
Když se však doktor o Španělu tom zmínil, projevila Marie přání promluviti s ním mezi čtyřma očima.
„Co vám hodlám sděliti,“ pravila, „skrývala jsem dosud z opatrnosti před svým bratrem. Nebyl by mohl přemoci dle všeho svůj hněv, a nové dny neblahé byly by nám nastaly.“
„Ludvík prohlíží právě zařízení lodi,“ odvětil doktor Antekirtt. „Sestupme však do salonu. Tam budete moci mluviti bez obavy, že vás někdo uslyší!“
Když se dvéře salonu za nimi zavřely, usedli oba na pohovku, a Marie pravila:
„Karpena, pane doktore, jest zde!“
„Na Maltě?“
„Ano, již po několik dnů.“
„V La Valettě?“
„V Manderaggiu samém — tamže, kde i my bydlíme!“
Doktor byl tím, co slyšel, překvapen a zároveň i uspokojen. Ujav se opět slova, pravil:
„Nemýlíte se, Marie?“
„Nikoli, nemýlím se! Tvář i postava muže toho vryly se mi dobře v paměť. I kdyby sto let uplynulo od posledního setkání se s ním, poznala bych jej přece okamžitě! … Jest zde!“
„Ludvík o tom neví?“
„Neví o ničem, a vy, pane doktore, pochopíte zajisté, proč jsem mu ničeho nesdělila! Byl by nepochybně Karpenu vyhledal, hádku s ním vyvolal a snad …“
„Učinila jste dobře, Marie! Chci sám si s člověkem tím vše vyříditi! Avšak, myslíte, že vás poznal?“
„Nevím,“ odvětila Marie. „Dvakráte neb třikráte potkala jsem jej na ulici v Manderaggiu, i obrátil se při tom a pohlížel na mne
