tekta a kterýž tak velice jest podobný vzácnému stavivu, jaké za dávných již věků skýtaly Karrara a Paros[red 1].
Mimo město zdvíhaly se na blízkých pahrbcích jiné budovy zjevu a rázu více samostatného, několik letohrádků a nemocnice, stavěná v ovzduší zdravějším. Do ní mohl doktor Antekirtt posílati choré, kdyby jich mezi obyvateli bylo.
Na svahu, který se skláněl k moři, tvořila řada rozkošně stavěných domků jakési lázeňské místo. Jeden z domků těch, co nejpohodlněji zařízený, rázu však masivního, mohl se nazývati: „Letohrádek Pescade a Matifu.“ V něm bydlili totiž oba nerozluční přátelé se sluhou, jejž doktor Antekirtt k obsluze jejich sám vyhledal.
Žádný z nich zajisté dříve nikdy o tom nesnil, že se stane pánem domu tak krásně upraveného.
„Zde se dobře žije!“ opakoval stále Kap Matifu.
„Až příliš dobře!“ odpovídal na to obyčejně Pointe Pescade.
„Při svém vzdělání společenském nehodíme se ani do takového domu, vlastně měli bychom, příteli můj, nyní teprve školu navštěvovati, učiti se, odměny dostávati a vysvědčení dospělosti si zjednati.“
„Ty jsi vzdělán, Pointe Pescade,“ děl na to soudruh obr, „umíš čisti, psáti, počítati…“
Vedle přítele svého mohl Pointe Pescade ovšem považován býti za muže vzdělaného. Ubožák věděl však dobře, že se mu mnohých vědomostí nedostává. Kdy a kde však měl se jim přiučiti, an jen školy nejnižší navštěvoval. Nyní však hleděl vše nahraditi a četl a učil se pilně v artenacké knihovně. Petr Bathory povzbuzoval sám Pointe Pescada, neboť poznal neobyčejný jeho důvtip, jemuž scházelo jen vzdělání. Stal se jeho učitelem a poučoval jej tak horlivě, ze Pointe Pescade záhy nabyl úplné znalosti základů vědy. Žák tedy rychle pokračoval.
Avšak i jiné ještě důvody přiměly Petra, že k Pointu Pescadu přilnul. Tento znal totiž dobře jeho minulost. Byloť mu dříve doktorem Antekirttem uloženo, aby střehl dům Toronthalův v Dubrovníku. A byl přítomen i rozčilujícímu výstupu, když Sava při pohřbu Petrově vědomí pozbyla. Několikráte musil Pointe Pescade, vyprávěti Petru o bolestné oné události, v níž nepřímo byl účasten. Jen s ním mohl mladý muž o tom rozprávěti i hovořil o Savě, kdykoli srdce mu překypovalo. Tak vznikl svazek, jenž oba k sobě pojil.
Zatím blížil se kvapem čas, v němž doktor Antekirtt chtěl provésti dvojí svůj záměr: nejprve odměniti, pak trestati.
Dluh, který nemohl splatiti šlechetnému rybáři Ondřeji Ferratu, poněvadž týž již několik měsíců po svém zatčení ve trestnici v Steinu
