Ostatně utvořil doktor Antekirtt z mužův osady ve stáří od osmnácti do čtyřiceti let též setniny vojenské, jimž rozdány byly dalekonosné a rychlostřelné pušky a kteréž cvičily se též v zacházení s děly. Velitelé jich vybráni byly z mužů nejzkušenějších a nejvycvičenějších. Malé vojsko toto čítalo pět až šest set mužů, na něž bylo možno v každém případě spolehati.
Někteří obyvatelé ostrova sídlili ve dvorcích, po ostrově rozptýlených, většina jich bydlila však v malém městě, jež přijalo jméno své od sedmihradského zámku Artenaku na výběžcích Karpat ležícího a kdysi hraběti Sandorfu patřícího.
Nový tento Artenak na ostrově Antekirttě poskytoval pohled velice malebný. Město toto čítalo jen několik set domů.
Nemělo za vzor šachovnici jako města americká, kdež každá ulice a třída jest přesně odměřena a pravidelná; domy jeho stavěny byly bez určitého pořádku, ovládaly malé pahrbky a obklopeny byly malými, úhlednými zahrádkami. Mezi nimi plynuly v průplavech proudy svěží vody, kteréž zvláštní stroje stále zásobovaly.
Některé z domů těch měly tvar evropský, jiné stavěny byly po způsobu arabském: bylať to směs malebná, svěží, rozkošná a lákavá — město ve skromném smyslu slova toho, kdež obyvatelé mohli súčastniti se života veřejného, požívati však zároveň klidu rodinného a neodvislosti.
Proto byli lidé tito v pravdě šťastni. Přísloví „Ubi bene, ibi patria“ jest zajisté málo vlastenecké, avšak lze je prominouti těmto mužům dobrým, kteříž poslechnuvše vyzvání doktora Antekirtta nalezli v tomto městě pohostinném — když ve vlasti své namnoze byli bídu snášeli — štěstí a život bezstarostný.
Dům doktora Antekirtta zván byl všeobecně radnicí. Bydlil v něm nikoli hrdý pán osady, nýbrž přední občan její. Byl to rozkošný dům ve slohu maurském s galeriemi, dvory, sloupovím, s vodotrysky a s komnatami, ornamenty bohatě ozdobenými od umělců, ze zemí arabských povolaných. Ke stavbě jeho použito bylo nejdrahocennějšího staviva, mramoru a onyxu, dováženého z hor filfilských na zálivu Numidském. Nerostů těchto výhodně dá se použiti k architektonickým okrasám; již pod nebem africkým nabývají onoho zlatolesklého nádechu barevného, jehož slunce paprsky svými jakoby štětcem dodává všem krajinám východním.
Poněkud v pozadí ovládán byl Artenak úhlednou věží kostelíka, pro nějž tyto lomy dodaly svůj mramor bílý i černý, modravý i žlutý, jenž snadno přizpůsobuje se všem potřebám sochaře i archi-
