že není dcerou vaší — nic více! Zná svého otce? Zajisté nikoli, neboť jméno jeho bylo by prvním slovem, které by nám byla ve tvář vrhla! Jest již dlouho jí znám opravdový její poměr k vám? Sotva — spíše zdá se, že paní Toronthalová teprve před samou smrtí svojí o tom promluvila! A jistým zdá se též, že umírající řekla Savě jenom to, čeho bylo zapotřebí Savě zvěděti, aby nemusila poslouchati muže, jenž není jejím otcem!
Silas Toronthal dal pokynem na jevo, že tvrzení Sarkanya má za správné. Jak jest vidno, nemýlil se Sarkany ni v tom, jakým způsobem Sava pravdu zvěděla, ani v tom, že stalo se tak teprve v době nedávné. Uhodl též, že z tajemství života její nic více nebylo odhaleno, nežli to, že není dcerou Toronthalovou. Kdo jest otcem jejím, nevěděla …
„Suďme dále o všem,“ pravil po chvíli opět Sarkany. „Ač Sava ví jen málo z toho, co se tak velice jí týká, a ačkoliv nezná, co v minulosti se událo, jsme přece oba ohroženi. Ohroženo jest vaše čestné postavení ve společnosti dubrovnické a ohroženy jsou též mé zájmy, kteréž svatbou tou chtěl jsem si zajistiti a kterýchž nehodlám se vzdáti. Nutno tedy učiniti — a sice co nejdříve — toto: oba musíme raději dnes nežli zítra opustiti Dubrovník, odvésti Sávu s sebou, aniž by mohla zatím s někým promluviti neb s někým se setkati, a potom nevrátiti se do města tohoto, dokud svatba nebude odbyta a dokud Sava, stanouc se ženou mojí, nebude sama nucena mlčeti! Jakmile budeme v cizině, budeme stříci ji tak, že ničeho nebudeme se musit od ni obávati. O to, aby svolila ke sňatku tomu, a sice v době, jež mně zdáti se bude výhodnou, postarám se sám a nechť jsem proklet, jestliže se mi to nezdaří!“
Silas Toronthal uznával, že situace je takou, jak ji Sarkany líčil.
Nepomýšlel na to, odporovati mu. Ovládán jsa stále více spoluvinníkem svým, nebyl by to mohl ostatně, ani učiniti. A proč by tak byl činil? K vůli této dívce, jež vzbuzovala v něm vždy nepřemožitelný odpor a pro niž nikdy srdce jeho láskou se nezachvělo?
Oba umluvili se dále, že záměr jich proveden má býti dříve ještě, než by Sava mohla dům opustiti.
Na to Silas Toronthal a Sarkany se rozloučili. Skutečně učinili dobře v zájmu svém, že rozhodli se úmysl svůj ihned provésti.
Dva dny na to totiž paní Bathoryová, provázena jsouc sluhou Borikem, opustila vesnici Vitincello a vrátila se po prvé od smrti syna svého do starého bytu svého v Dubrovníku. Chtěla, jej, jakož i město vůbec na dobro opustiti, poněvadž vše zde budilo v ní trudné upomínky. Chystala se proto stěhovati se.
