Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/268

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Nepochopuji, Savo,“ pravil opět Silas Toronthal, stávaje se netrpělivým vzhledem k chladným a úsečným odpovědím dívčiným, „co značí slova tvá a kdo tě k nim mohl navésti. Ostatně nemám v úmyslu mluviti zde o právu neb otázkách právnických. Nyní rozhoduji ještě já, a ty ve svém věku nemáš dosud práva něco přijímati nebo zamítati! Nuže, jsi ochotna podrobiti se autoritě otcově, které, tuším, nebudeš popírati …“

„Snad!“ odvětila Sava.

„Nikoli: snad!“ zvolal Silas Toronthal, jenž počínal se již rozčilovati. „Mluvíš způsobem, jaký teprve za tři léta bude ti slušeti! Až budeš plnoletou, budeš moci se jměním svým nakládati dle libosti. Až do té doby mám já starati se o tvé zájmy, a budu jich hájiti, jak za dobré uznám!“

„Budiž,“ odvětila Sava, „budu tedy čekati!“

„A nač chceš čekati?“ tázal se živě bankéř. „Zapomínáš nepochybně, že stav tvůj se změní, jakmile to společenský mrav dovolí. Máš proto tím méně práva odmítati jmění, neboť nejde při tom jen o tvůj zájem, o tvůj zisk …“

„Ano! … zisk!“ odvětila Sava pohrdlivým tónem.

„Věřte, slečno,“ měl za vhodné podotknouti Sarkany, na nějž mířilo slovo ono, pronesené tónem největšího opovržení, „že šlechetnější city vedly mne …“

Sava tvářila se, jako by slov těch ani neslyšela a hleděla nehybně jen na bankéře, jenž pravil jí hlasem poněkud nejistým:

„Nebudeš příště jen sama žiti — neboť smrt matky tvé nezměnila naše záměry!“

„Jaké jsou to záměry?“ tázala se Sava.

„Sňatek, na kterýž — jak se tváříš — jsi zapomněla a jenž učiní — pana Sarkanya mým zetěm!“

„Jste opravdu jist, že sňatek učiní pana Sarkanya vaším zetěm?“

Narážka tato na známý nám již poměr Savy k bankéři pronesena byla tentokráte tak přímo a bez obalu, že Toronthal povstal, aby opustil komnatu, chtěje zakrýt! své rozechvění a své rozpaky. Na pokyn Sarkanyův však zůstal. Tento chtěl v rozmluvě jíti ještě dále a zvěděti najednou vše.

„Slyšte mne, otče můj,“ pokračovala Sava, „neboť jest to naposled, co vás takto nazývám. Pan Sarkany nepřeje si dostati mne, nýbrž mé jmění, na něž od dnešního dne již nároků nemám. Ač jest velice drzým, neodváží se přece viniti mne z nepravdy. Poněvadž svolila jsem dříve ke sňatku tomu, chci to nyní vysvětliti. Ano! Měla jsem za povinnost svoji obětovati sama sebe, když jsem se