Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/261

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


rozum ubohé matky neodolá poslední této ráně. A skutečně u ženy této, ač byla jinak velice zmužilou, počaly se jeviti již známky trudnomyslnosti, kteréž znepokojovaly lékaře.

Za těchto okolností byla paní Bathoryová na radu jeho dovedena k jisté přátelské rodině ve vesnici Vinincelto, kdež mělo se jí dostati péče nejhorlivější. Leč jakou útěchu bylo možno dáti této osiřelé matce a vdově, kterouž osud dvakráte tak těžce stihl, sklátiv do hrobu muže i syna jejího?

Starý sluha Borik nechtěl ji ani nyní opustiti. Příbytek v Dubrovníku byl uzavřen, a Borik odebral se též do zmíněné vesnice, aby tam byl paní své i na dále druhem věrným a oddaným.

Mezi oběma nebylo nikdy řeči o Savě Toronthalově, kterou matka Petrova byla proklela. Oba nevěděli též, že svatba její se Sarkanym odložena byla na dobu pozdější.

Skutečně stav mladé dívky byl takým, že nemohla dlouho lože opustiti. Stihlať ji rána stejně neočekávaná, jako hrozná. Ten, kterého milovala, byl mrtev … a zmařil život svůj nepochybně sám skutkem zoufalým! … A tělo jeho odnášeno bylo na hřbitov právě v okamžiku, když opouštěla dům, aby stala se na vždy chotí nenáviděného Sarkanyho!

Po deset dní, až do šestnáctého července, nalézala se Sava ve stavu velice nebezpečném. Matka lože její ani neopouštěla. Byla to však poslední péče, kterou dceři své věnovala, neboť ihned na to i ji samu těžká choroba zastihla.

Jaké myšlenky vyměňovaly si as matka s dcerou v trapných těch hodinách? Snadno lze to tušiti i uhodnouti. Dvě jména vracela se stále na mysl oběma těmto bytostem trpícím a slzícím: jméno Sarkanya, jež proklínali, a jméno Petra, jež vyryto bylo snad již na náhrobku a kteréž oplakávaly!

Rozmluvy tyto, jimž Silas Toronthal ovšem nebýval přítomen — nepřicházelť ani k loži své dcery — měly za následek, že paní Toronthalová učinila poslední pokus u svého chotě.

Žádala jej, aby upustil od svatby, poněvadž již jen pouhá myšlenka na sňatek ten Savu naplňovala bolestí a zděšením.

Bankéř zůstal však neoblomným a vytrval při svém záměru.

Snad nečinil tak z vůle své, snad nemohl odolati důvodům a naléhání osoby jiné — Sarkanya?

Ano, byl skutečně ovládán tímto spoluvinníkem svým více než by se dalo souditi a protož nevyslyšel proseb paní Toronthalové.

Svatba Savy a Sarkanya byla věcí rozhodnutou a měla se odbývati ihned, jakmile zdraví Savy by to dovolovalo.