Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/259

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


a suď potom! … Víš, že pokusili jsme se, já i druhové moji, několik hodin před ustanovenou popravou uprchnouti v noci z věže pazinské. Avšak Ladislav Zathmar byl strážci přistižen v okamžiku, když chtěl se z okna za námi spustiti. Otec tvůj Štěpán i já, spadnuvše do rozvodněných vln, byli jsme jimi pod zemí unášeni.

„Když jsme přestáli podivuhodně veškerá nebezpečí této podzemní plavby a když jsme vystoupili na břeh, spatřil nás jistý bídník, jenž neváhal hlavy naše prodati za cenu, která na přistižení uprchlíků byla vysazena. Byli jsme vypátráni v domku rybáře rovinjského, právě když tento chystal se dopraviti nás lodí svojí na druhý břeh moře jaderského. Tvůj otec byl chycen a odvežen zpět do Pazina. Mně, šťastnějšímu, podařilo se uprchnouti. To vše jest ti známo, leč slyš nyní i to, o čem nevíš.

„Před zradou Španěla Karpeny, jehož čin měl pro rybáře Ondřeje Ferrata v zápětí ztrátu svobody a několik měsíců na to i ztrátu života — již před zradou tou stali jsme se obětí jiných dvou zrádců, kteříž úřadům za odměnu čekanou odhalili tajemství spiknutí terstského!“

„Jména jich!…“ zvolal Petr Bathory rozčileně.

„Jest lépe, abys zvěděl dříve, jak přišli jsme na stopu jich zrady!“ odvětil doktor Antekirtt.

I vyprávěl na to stručně, co se událo v kobce žalářní ve věži pazinské: jak zjev akustický přivedl vězně na stopu zrádců a jak odhalil jim i jich jména.

„Jak slují ti zrádcové?“ zvolal znovu Petr Bathory pobouřen. „Vy přece jména jich mi nezatajíte?“

„Sdělím ti je!“

„Kteří jsou to?“

„Jeden ze zrádců vloudil se jako účetní, vlastně však jako vyzvědač do domu hraběte Ladislava Zathmara. Jest to muž, jenž tebe v Dubrovníku přepadl a dýkou bodl. Jest to Sarkany!“

„Sarkany!“ zvolal Petr, a hněvivě se vzchopiv, přikročil k doktorovi. „Sarkany! … Ten bídník! … A vy jste to věděl! … Vy, soudruh Štěpána Bathorya, jehož synu jste slíbil ochranu svoji, vy, jemuž jsem svěřil tajemství své lásky a kterýž jste mi odvahy dodával, vy nechal jste klidně bídníka toho vstoupiti do domu Toronthalova, ač jediným slovem mohl jste mu přístup tam zameziti! … Mlčením svým sám schválil jste zločin … ano, zločin! … jímž ubohá Sava byla vydána bídnému tomu zrádci!“

„Ano, Petře, učinil jsem tak!“

„A proč?“