A doktor pokračoval:
„Hlomoz, který jsem slyšel, byl působen lodí, jež přicházela od východu a plula ku pobřeží italskému. Dle polohy zavěšené svítilny seznal jsem, že jest to parník, a pozoroval jsem též, že pluje přímo ke mně.
Nastával okamžik rozhodný. Vše nasvědčovalo tomu, že jest to parník rakouský, poněvadž přicházel od břehů terstských. Žádati útulku na palubě jeho bylo tolik, co vydati se do rukou četníků rovinjských. Byl jsem proto odhodlán neučiniti to, přes to však chtěl jsem dle možnosti použiti prostředku záchrany, jenž se mi tak nenadále naskytoval.
Parník ten byl rychlolodí. Rozměry jeho, čím více se ke mně blížil, stále rostly, a viděl jsem již, jak přída jeho moře rozčeřuje. Ve dvou minutách musel proplouti místem, kde jsem nehybně na vlnách spočíval.
Nepochyboval jsem nyní již, že to byl parník rakouský. Bylo však možno, že pluje do Brindisi nebo do Otranta neb aspoň, že před další plavbou svojí tam se zastaví. Kdyby tato domněnka moje byla pravdivou, byl by parník musil doplouti do těchto přístavů asi ve čtyřiadvaceti hodinách.
Rozhodl jsem se vyčkávati. Jsa jist, že v temnotě nebudu spozorován, hleděl jsem zachovati směr, ve kterém pohybovala se tato nesmírná massa, jež plula však jen rychlostí mírnou a kteráž se ani nekolísala uprostřed vlnícího se moře.
Konečně ocitl se parník podle mne. Jeho přední část vztyčovala se do výšky as dvaceti stop nad mořem. Ocitl jsem se mezi pěnou, parníkem působenou, avšak nebyl jsem vlnami od něho odpuzen. Když měla mne minouti i zadní část lodi, chytil jsem se u kormidla, nedbaje nebezpečí, že budu šroubem zachycen, a pevně jsem se držel.
Parník měl na štěstí veliký náklad, takže šroub jeho, hluboko jsa ponořen, nerozčeřoval hladiny vodní, jinak nebyl bych mohl víru odolati a zachytiti se, jak jsem nyní učinil. Jako u všech lodí podobných visely od zadní části lodi dva řetězy, kteréž upevněny byly na kormidlu.
„Uchopil jsem jeden z těchto řetězů a vyšinul jsem se až k jich zakotvení, těsně nad hladinou vodní. Tam držel jsem se, a zaujal jsem polohu nejpříznivější, pokud bylo možno … Vyvázl jsem tedy konečně z největšího nebezpečí!
Tři hodiny na to počalo svítati. Připomněl jsem si, že ještě dvacet hodin budu muset vytrvati v této poloze, pluje-li parník
