Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/248

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Petr v myšlenkách zalátal ve chvíli, od níž již patnáct let uplynulo, kdy totiž otec jeho, zastižen kulemi popravčích, klesl na nádvoří věže pazinské.

„Přede mnou,“ pokračoval na to doktor ve svém vypravování, „bylo širé moře, sahající až ke břehům italským. Ač byl jsem dobrým plavcem, nemohl jsem doufati, že bych je mohl přeplouti. Věděl jsem, že musím zahynouti, jestliže nebudu zvláštní náhodou zachráněn, totiž nebudu-li se moci zachytit některého kmene nebo nepopluje-li kolem loď, jež by mne na palubu přijala. Avšak jestliže jest někdo odhodlán život svůj obětovati, jest přece ještě dosti silným, aby jej hájil, dokud má za to, že jest možno jej uhájiti.

Z počátku ponořil jsem se opětně, abych unikl posledním výstřelům. Na to, když jsem byl jist, že mne s břehu nikdo již nespatří, hleděl jsem se udržeti na povrchu a plul jsem, jsa též proudem unášen, k širému moři. Oděv můj mi valně nepřekážel, neboť byl velmi lehký a přiléhal těsně k tělu.

Bylo tehdy již asi půl desáté večer. Plul jsem, jak jsem soudil, již asi hodinu, vzdaluje se při tom stále od břehu a od přístavu rovinjského, jehož poslední světla před zraky mými konečně zmizela.

Kam cílil jsem a jakou měl jsem naději? Neměl jsem žádné, Petře, avšak cítil jsem v sobě velikou odhodlanost, vytrvalost i vůli téměř nadlidskou, kteréž dodávaly mi síly. Nehleděl jsem již život svůj zachrániti, nýbrž jen dílo, jež jsem slíbil vykonati.

Ve chvíli té, kdyby některá bárka rybářská byla kolem mne plula, byl bych se zajisté ponořil, abych nebyl zpozorován. S kolika zrádci, kteří by mne k vůli vypsané odměně stráži byli vydali, mohl jsem se ještě setkati na pobřeží rakouském! Kolik Karpenů žilo tam snad vedle jediného Ondřeje Ferrata!

A skutečně, když jsem byl as hodinu plul, vynořila se náhle z temnoty na blízku mne jakási loď. Plula ze širého moře a měla veškeré plachty rozpiaty, směřujíc k zemi; poněvadž jsem již byl unaven, položil jsem se na záda, avšak otočil jsem se rychle, jsa hotov skrýti se ve vlnách. Byla to bárka rybářská, jež náležela k některému přístavu istrijskému: musila mi býti proto podezřelou.

Na lodi pozorovali však již jakési tělo plouti na vlnách. Jeden z námořníků volal totiž ke svým druhům, aby změnili směr lodi. Já však ponořil se rychle, dříve než mne ostatní mužstvo zpozorovalo. Loď plula nad mojí hlavou dále.

Maje vzduchu potřebí, vynořil jsem se na několik okamžiků na to opět na povrch a plul jsem dále směrem k západu,