Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/247

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Zdálo se skutečně, jako by Antekirtta ležela na konci světa!

Dne 24. července oznámil doktor Antekirtt Petru Bathoryu, že může příštího dne odpoledne vyjíti po prvé na procházku a nabídl se sám, že bude jej doprovázeti.

„Mám-li dosti síly, abych se mohl procházeti,“ pravil mu Petr Bathory, „mám též dosti síly, abych vás mohl vyslechnouti “

„Vyslechnouti mne! … Co tím chceš říci, Petře?“

„Chci říci tím, že vy víte celý můj život, já však že neznám minulosti vaší!“

Doktor Antekirtt pohlédl naň pozorně, nikoli jako přítel, nýbrž jako lékař, jenž uvažuje, má-li železem neb ohněm hojiti ránu svěřence svého.

Na to usednuv k němu, pravil:

„Chceš znáti moji minulost, Petře? Nuže, slyš mne tedy!“

II.

Minulost a přítomnost.

„Předem chci vyprávěti o událostech v životě svém, jež počínají od té chvíle, kdy vrhl jsem se, jsa pronásledován strážníky rovinjskými, ve vlny moře jaderského.

„Z deště kulek, jež za mnou strážníci posledním výstřelem svým vyslali, vyvázl jsem živ a zdráv. Noc byla tmavá. Nebylo možno mne viděti.

Proud mořský unášel mne od pevniny k širému moři, a nebyl bych se mohl proto k zemi vrátiti, i kdybych byl chtěl. Ostatně nechtěl jsem. Lépe bylo, abych zemřel ve vlnách mořských, nežli abych byl chycen, do věže pazinské opět odveden a tam zastřelen. Zahynu-li, myslil jsem, bude konec mých útrap. Podaří-li se mi zachrániti se, budu aspoň považován za mrtvého. Nic nebude mi pak brániti, abych vykonal dílo spravedlivé odplaty, jak přísahal jsem hraběti Ladislavu Zathmarovi i tvému otci, Petře, a též sobě…“

„Dílo spravedlivé odplaty?“ tázal se Petr, v jehož očích kmitl se blesk při tomto slovu neočekávaném.

„Ano, Petře, dovíš se více ještě o tomto záměru mém, k vůli němuž, chtěje v tobě pomocníka získati, jsem tebe unesl — tebe, mrtvého jako jsem já, a přece živého, jako jsem já!“