Petr Bathory marně vzpomínal, má-li některý ostrov v Středozemním moři název taký, a pohlédl pak tázavě na Pointa Pescada.
„Ano, pane Bathory, Antekirtta!“ opakoval dobrý mluvka ten. „Mému strýčku, kdybych nějakého měl — nebe mi však radosti té nedopřálo — nezbývalo by, kdyby mi psáti chtěl, nic než na list napsati prostě: Pointe Pescade, ostrov Antekirtta, moře Středozemní! Zeměpisná šířka a délka známy mně nejsou. Ostatně co jest divného na názvu „Antekirtta“, když ostrov ten náleží doktoru Antekirttovi? Nemohl bych vám přece říci — ani snad kdybych byl předsedou zeměpisné společnosti — zdaliž doktor přijal jméno své od ostrova, nebo zdali ostrov dle sebe jmenoval.“
Tím hovor skončen, aniž Petr věděl, v které části moře Středozemního se nalézá. Zdraví jeho zatím stále se lepšilo. Neudála se žádná z neočekávaných příhod, jimiž někdy choroba náhle se zhorší, i když zdá se již vyléčenou. Při dobré výživné stravě, kteráž mu však jen opatrně byla podávána, nabýval Petr den ode dne sil.
Doktor Antekirtt navštěvoval jej často a hovořil s ním o všech věcech, vyjímaje o těch, jež by jej byly nejvíce zajímaly. Petr pak vyčkával trpělivě, až doktor sám uzná dobu za vhodnou, by učinil mu sdělení nejdůvěrnější.
Pointe Pescade sdílel též doktoru Antekirttovi věrně, o čem obyčejně s Petrem hovořil. Tajemství, v něž byl zahalen nejen doktor, nýbrž i ostrov, který obýval, zaměstnávalo zjevně mysl Petrovu. Rovněž bylo nepochybno, že stále vzpomíná na Savu Toronthalovu, jež byla nyní tak velice od něho vzdálena, neboť spojení Antekirtty s pevninou evropskou bylo přerušeno. Avšak nastane okamžik, kdy Petr bude dosti silným, aby vše vyslechl!
Ano, aby vyslechl vše! A v den ten doktor rovněž jako operatér bude necitelným k bolestným výkřikům svého pacienta.
Několik dní uplynulo. Rána Petrova byla již úplně zahojena. Ano mohl již i povstati a usednouti podle okna komnaty. Zářivé slunce zahřívalo jej svými paprsky, a svěží větřík z moře vějící, jejž vdychoval, dodával mu zdraví a síly. Zdálo se mu, jako by byl znovu zrozen.
Zraky jeho utkvěly na obzoru bez mezí, duše jeho zalétala však ještě daleko za tento. Ona ještě churavěla, ač tělo bylo zdrávo. Nesmírná plocha vodní kol ostrova se prostírající byla téměř stále pusta. Sotva někdy malá loď pobřežní objevila se na obzoru, nikdy však nezaměřila k ostrovu, aby zde zakotvila. Nikdy nebylo však viděti veliké parníky a lodi obchodní, kteréž ve všech směrech křižují po tomto rozlehlém moři evropském.
