smířitelného soudce a v záležitosti, kterouž hodlal rozhodnouti mimo obor obyčejného soudnictví, jehož obětí sám se byl stal.
Především však bylo nezbytno, vyléčiti Petr i Bathorya, a úkolu tomu věnoval se doktor Antekirtt s celou péčí.
Po prvních osm dnů, když byl na ostrov dopraven, Petr potácel se stále mezi životem a smrtí. Rána jeho byla velmi těžká, avšak i duševní stav jeho byl velmi chorobný. Vzpomínka na Sávu, o níž myslil, že jest ženou Sarkanya, myšlenka na matku jeho, jež ho oplakávala, a konečně z mrtvých vstání hraběte Sandorfa, nejvěrnějšího přítele otce jeho — vše to učinilo na duši Petrovu dojem mohutný a vzbudilo v něm chorobné rozechvění a rozčilení. Doktor neopouštěl lože mladého muže dnem i nocí. Slyšel, jak v blouznění svém opakuje často jméno Savy Toromhalovy. Pochopil, jak hluboká jest jeho láska a jaká muka působí mu sňatek milované dívky se Sarkanym.
Doktor tázal se sama sebe, neodolá-li láska tak vřelá i zprávě, že Sava jest dcerou muže, jenž otce Petrova zaprodal a smrt jeho způsobil? Avšak říci to Petru byl doktor Antekirtt pevně odhodlán. Bylo to jeho povinností.
Několikráte zdálo se již, že Petr podlehne nemoci. Jsa churav duševně i tělesně byl již tak blízek smrti, že nepoznával ani hraběte Matyáše Sandorfa! Ano neměl již ani síly pronésti jméno Savy Toronthalovy.
Avšak úsilná péče doktorova neminula se účinkem a nastal obrat. Mladost zvítězila nad smrtí.
Tělo však uzdravilo se mnohem dříve nežli duše. Rána počala se hojiti, plíce pracovaly opět pravidelně, a dne 17. července doktor Antekirtt nabyl již přesvědčení, že Petr jest zachráněn. V den ten mladý muž doktora opět poznal. Zavolal je, ač hlasem slabým, pravým jménem.
„Pro tebe, synu,“ pravil doktor Antekirtt, „jsem Matyášem Sandorfem, avšak jedině pro tebe!“
A když Petr pohledem zdál se jej žádati o vysvětlení, jež ovšem rád byl by již obdržel, děl mu doktor Antekirtt:
„Později!“
Petr měl lože v útulné komnatě, do níž okny, k severu a východu se otvírajícími, vnikati mohl svěží vzduch mořský. Z oken těch viděti bylo krásné stromy, jimž čerstvé tekoucí vody dodávaly svěžesti a věčné zeleně. V jizbě této Petr rychle se uzdravoval. Doktor Antekirtt věnoval mu stále péči nejbedlivější. Dříve dlel téměř pořád podle lože jeho, nyní však, kdy stav jeho přestal býti
