Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Chopiv se pak přejemného sáčku, jejž byl Zirone zpod holubího křídla vyňal, otevřel jej a vytáhl z něho lístek s písmem šifrovaným (tajným).

Lístek ten obsahoval jen 18 slov, jež byla, jak následuje, rozdělena ve třech svislých a rovnoběžných řadách:

ihnalz zaemen ruiopn
arnuro trvree mtqssl
odxhnp estlev eeuart
aeeeil ennios noupvg
spesdr erssur ouitse
eedgnc toeedt artuee

Odkud a kam lístek ten byl zaslán, nebylo lze se na něm dočísti. Zdaž bylo možná, rozřešiti smysl těchto 18 slov, skládajících se ze stejného počtu písmen bez příslušného k tomu klíče? Pravděpodobným to nebylo, leč že by se o to pokusil obratný řešitel písma šifrovaného, ale i pak nebyl výsledek jist — lístek mohl býti nerozřešitelným.

Sarcany hleděl na tajné toto písmo, jež ničeho neprozrazovalo, nejdříve velice zklamán, ponořil se však po té v přemítání.

Obsahoval lístek tento důležitou zprávu? a snad zprávu, jež by mohla osoby, mezi nimiž holub poselství prostředkoval, kompromitovati? Dlužno bylo tak souditi z opatření, která zasilatel učinil, aby lístek pro případ, že by padl do rukou nepovolaných nemohl býti přečten. A nepoužil-li zasilatel pošty ni drátu telegrafního, nýbrž mimořádného prostředku — pošty holubí — zdaž nebylo důkazem, že tu jde o věc, o níž zachovati chtěl naprosté tajemství?

„Snad,“ děl Sarkany svému druhu, „jest v těchto řádcích tajemství, jež bude základem našeho štěstí!“

„Ach, byl by tedy holub tento,“ dodal Zirone, „poslem náhody, za níž se od rána honíme! A já — u ďábla! jsem ho chtěl zardousiti! Ostatně nejdůležitější věc — poselství — máme v rukou, a nyní nepřekáží nám již nic, abychom posla ochutnali!“

„Neukvap se, Zirone,“ podotkl Sarkany, uchopiv druha za ruku, čímž ještě jednou holubu život zachránil. „Snad pomocí živého holuba nám bude možná poznati osobu, jíž lístek tento náleží, ovšem, bydlí-li v Terstu.“

„A co potom? Proto nebude ti přece usnadněno seznati obsah lístku.“