Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/217

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Od doby oné, nejdříve v Terstu a pak v Dubrovníku, žila v ústraní, aspoň pokud jí to společenské postavení její dovolovalo. Při přijímání četných hostů bývala přítomna, bylo to nezbytno, a manžel její byl by ji k tomu donutil; avšak jakmile odbyla si tuto povinnost nevděčnou, uchýlila se do své komnaty. Tam věnovala se pak zcela vychování své dcery, na niž veškerou lásku svou přenesla a snažila se zapomenouti. Jak nesnadno však bylo jí zapomínati, když muž, jenž hrál tak hnusnou roli, žil s ní pod jednou střechou!

Za dvě léta na to, když se byl v Dubrovníku usadil, poměry tyto staly se o zápletku bohatšími. Jestliže tím v bankéři vzbuzen byl nový nepokoj, způsoben choti jeho událostí tou nový žal i nová bolest.

Paní Bathoryová totiž, její syn a sluha Borik opustili taktéž Terst a usadili se v Dubrovníku, kdež měli ještě několik příbuzných. Vdova Bathoryová neznala Silasa Toronthala; nevěděla ani, že mezi hrabětem Matyášem Sandoríem a bývalým bankéřem terstským byly kdysi nějaké styky.

Jak mohla ostatně dověděti se, že muž tento zapleten byl v rejdy, kteréž stály chotě jejího a dva ještě vlastence uherské život, když právě manželi její nebylo popřáno, dříve nežli zemřel, setkati se ještě s ní a odhaliti jí jména zrádců, kteříž vydali jej policii rakouské?

Avšak jestliže paní Bathoryová neznala bankéře terstského, znal ji za to tento zcela dobře. A bývalo mu velice nepříjemno, že setkal se, když se byla usadila v městě jako on, někdy s ní na ulici, chudičkou tak a jen na syna svého při vší práci i snaze myslící. Kdyby paní Bathoryová byla již bydlila v Dubrovníku, když se bankéř odhodlal opustiti Terst, byl by nepochybně záměr svůj změnil a jiné místo za příští své sídlo zvolil. Avšak když vdova ubytovala se ve skromném domku v úzké uličce dubrovnické, byl bankéř dům svůj již koupil i zařídil a s dubrovnickou společností se seznámil, takže nemohl se odhodlati k tomu, aby poznovu sídlo své změnil.

„Člověk přivykne konečně všemu!“ pravil sám k sobě.

I rozhodl se setrvati a zavírati oči před touto stálou upomínkou na svou zradu.

A když Silas Toronthal zavřel oči, stačilo to, jak se zdá, aby i v nitru svém ničeho neviděl.

Avšak to, co bývalému bankéři terstskému bylo pouze nepříjemným, bylo paní Toronthalové stálým podnětem muk du-