při odhalení spiknutí hrál, tajemství to prozradil. Avšak tato okolnost že vynikající osobnost terstská věděla o činu jeho, byla by stačila již bankéři, jenž nechtěl pozbýti ničeho ze své vážnosti, aby opustil společnost terstskou.
Snad však k rozhodnutí tomuto přiměla Silasa Toronthala ještě jiná zvláštní okolnost, — o níž později bude nutno se zmíniti — a o kteréž věděl toliko on a choť jeho. Okolnost tato byla i příčinou, že došlo ke stykům mezi rodinou Toronthalovou a Namirou, o jejíž známosti se Sarkanym již víme.
V Dubrovníku usídlil se tedy opět bývalý bankéř terstský. Bylť opustil kdysi město toto, jsa ještě velice mlád a nemaje rodičů ni přátel. Zapomnělo se na něj zcela a protož vracel se nyní do města toho, jež po čtyřicet let nebyl spatřil — opět jako cizinec a osoba úplně neznámá.
Společnost dubrovnická přijala jej však velice ochotně ve svůj kruh: nesmírné bohatství jeho razilo mu všude cestu. Vědělo se o něm toliko, že v Terstu měl závod neobyčejně výnosný a rozsáhlý.
Bankéř vyhledal a koupil si krásný dům v nejbohatší čtvrti dubrovnické. Domácnost jeho vedena byla způsobem nádherným a služebnictvo jeho bylo teprve v Dubrovníku samém najato. Přijímal i činil návštěvy. Poněvadž nikdo nevěděl nic o minulosti jeho, byl považován za jednu z řídkých těch osob, kterýmž štěstí plnou měrou přálo.
Silas Toronthal nebyl nikdy přístupen výčitkám svědomí. Kdyby jej nebyla mučila obava, že zrada jeho někdy přece může býti odhalena, nic nebylo by kalilo svrchované jeho štěstí.
Přes to však stál bankéř tváří v tvář výčitce sice němé, avšak živé: svojí choti.
Ubohá žena, dobrá a citlivá, věděla o činu, jímž tři vlastenci uherští smrti byli vydáni. Slovo, jež kdysi muži jejímu uklouzlo ze rtů, když jeho obchodu hrozila zkáza, neopatrně pronesená naděje, že podílem z jmění hraběte Matyáše Sandorfa napraví nepříznivé své poměry finanční, podpisy, kteréž musil na choti své vyžádati — vše to přimělo bankéře k tomu, aby přiznal se, jaký podíl měl při odhalení spiknutí terstského.
Paní Toronthalová chovala vůči muži, k němuž nerozlučně osud její byl připojen, jediný cit: pocit nepřemožitelného odporu, a to tím spíše, poněvadž byla původu maďarského. Leč neměla rozhodnosti ni síly mravní. Po ráně, kteráž jí stihla, nedovedla se již vzchopiti.
