Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/215

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

se do moře Středozemního, provedena byla i poslední čásť rozsudku. Jmění odsouzenců bylo skonfiskováno.

Z domku a malého statku, náležejících hraběti Ladislavu Zathmarovi, nezbylo nic, ba ani tolik, aby starý sluha jeho poslední léta života svého bez mnohých starostí tráviti mohl.

Z toho, co patřilo Stepánu Bathorymu, ovšem rovněž nic nezbylo, protože Bathory, nemaje jmění, živil se výnosem soukromého vyučování.

Za to však zámek artenacký a vše, co k němu náleželo: blízké, bohaté doly a rozsáhlé lesy na severních svazích Karpat — slovem: veškeré statky Matyáše Sandorfa měly cenu nesmírnou, kteráž rozdělena byla ve dvě části. Jedna z nich určena byla za odměnu zrádcům, druhá z nich, jež byla sekvestoru podřízena, měla připadnouti dědičce hraběte Sandorfa, až by tato dosáhla osmnáctého roku. Kdyby dívka ta zemřela před rokem osmnáctým, měl podíl její opět státu připadnouti.

Obě čtvrtiny, kteréž zrádcům z jmění toho k volnému použití byly vyplaceny, obnášely více nežli půldruhého milionu.

Především zamýšleli oba spoluvinníci, Sarkany i Toronthal, odloučit se od sebe. Sarkany netoužil po tom, dlíti stále na blízku Silasa Toronthala. A tento přál si pokud možno nejdříve přerušiti styky s bývalým svým agentem.

Sarkany opustil proto Terst a Zirone jej následoval. Byl-li tento dobrodruhu tripoliskému věren v dobách zlých, proč by jej opouštěl, když dobře se mu dařilo? Oba zmizeli a bankéř nic o nich neslyšel. Kam se odebrali? Nepochybně do některého velkého města evropského, kdež nikdo nepátrá po původu a minulosti lidí, jsou-li bohati, ni po způsobu, jakým jmění svého nabyli, zvláště dovedou-li je jiným na prospěch promarňovati.

Bankéř oddechl si, když oba zmizeli. Těšil se, že nemusí se ničeho již obávati od muže, jenž znal jisté slabé stránky jeho a jenž dovedl kdysi okolnosti té hojnou měrou vykořistiti. Avšak byl-li Sarkany nyní bohat, nebylo přece radno spoléhati na to u muže tak prostopášného, jenž po případě, kdyby jmění své promarnil, mohl by opět spoluvinníka svého učiniti předmětem vyděračských svých pokusů.

Silas Toronthal opustil proto raději taktéž Terst. Šest měsíců na to, když mu byla cena zrady vyplacena, uspořádal finanční poměry své, jež byly dosti choulostivý, zrušil svůj závod a odebral, se do Dubrovníku, kdež se definitivně usadil. Nemusil se sice obávati, že by guvernér terstský, jenž jediný věděl, jaký úkol Toronthal