Yachty nebylo již v přístavu. Petr pátral zrakem, nevyměnila-li místo … Neviděl jí však nikde.
Námořníka, jenž právě kolem po nábřeží se ubíral, tázal se, co stalo se s yachtou doktora Antekirtta.
„Savarena vyplula včera večer,“ odvětil tázaný, „a právě tak, jako se neví, odkud přibyla, neví se též, kam odplula.“
Yachta vyplula na moře! A doktor Antekirtt zmizel tak tajuplně, jako se byl objevil!
Petr Bathory vydal se na cestu zpět do Dubrovníku, jsa sklíčen více než kdykoli jindy.
Zajisté, kdyby se mladý muž tento byl mohl dověděti, že „Savarena“ odaplula do Kotoru, nebyl by váhal a byl by se tamtéž odebral. Avšak i cesta tato byla by bývala marnou.
„Savarena“ přibyla před záliv, nevplula však do něho. Doktor Antekirtt, provázen jsa Kapem Matifuem, dal se lodičkou dovézti na břeh; yachta pak vyplula opět na moře, neznámo však, kam. Neníť snad v celé Evropě, ano snad ve všech dílech Starého světa místa, kteréž bylo by vzhledem k útvarům země a břehů podivuhodnějším nežli kraj, zvaný Bokou Kotorskou.
Kotor sám jest město, jež jest sídlem arcibiskupa, a mimo to vyvoleno bylo i za sídlo krajských úřadů. Názvem „Boka Kotorská“ rozumí se vlastně šest zálivů, ležících jeden za druhým a spojených úzkými průplavy. Lze je proplouti v šesti hodinách.
Z řetězu malých těchto jezer, obklopených strmými horami pobřežními, tvoří článek poslední — jezero na úpatí vrchu Norri ležící — hranici říše rakouské. Za ním počíná již území černohorské.
Doktor Antekirtt dal se lodicí dopravit do přístavu toho. Zde očekávala jej již rychloloď, elektřinou pohybovaná, aby jej dovezla do vnitřního zálivu. Když loď tato obeplula předhoří zvané Ostroh a minula Nový Erceg, při čemž po obou stranách naskytovaly se rozkošné rozhledy na osady a kapličky po úbočí roztroušené, a když z dohledu jejího zmizel Stoliv, Risan a Perast, proslulé to poutnické místo, kde kroje dalmatské mísily se již s kroji albánskými a tureckými, připlula konečně — míjejíc jedno jezero za druhým — v poslední kruh, v jehož pozadí leží Kotor.
Loď, — nazvaná, jak již víme — „Elektrika č. 2“ , zakotvila divisté vzdálenosti od města na temných, nehybných vodách, jichž eajnjiný vánek v krásný tento den červnový nerozčeřoval.
Doktor Antekirtt neubytoval se však na lodi samé. Nepochybně nepřál si vzhledem k záměrům, které hodlal prověsti, aby někdo zvěděl, že jest majitelem oné rychlodlodi. Vystoupil tudíž na břeh
