„Lituji pane,“ odvětil Petr Bathory, „avšak věřte, učinil-li jsem zmíněné rozhodnutí…“
„Věřím vám, pane Bathory a liuji odmítnutí toho snad více nežli vy. Byl bych býval šťasten, kdybych byl mohl vám dokázati, že jsem vám přítelem tak jako jsem jím byl vašemu otci!“
Petr Bathory neodpověděl. V duši jeho odehrával se krutý zápas, bylo viděti, že trpí velíce! Doktor pozoroval, že rád by o něčem promluvil, avšak že se k tomu odvážiti nemůže. Leč konečně viděl se Petr Bathory přece neodolatelně puzena říci vše tomuto muži, jenž jevil tolik účastenství a péče o něj i jeho matku.
„Pane … pane!“ pravil hlasem přerývaným pohnutím, jež marně se snažil zakrýti. „Nikoli! Nedomnívejte se, že snad vrtoch nějaký nebo tvrdošíjnost přiměly mne, abych nabídku vaši zamítnul … Mluvil jste jako přítel otce mého Štěpána! … Chtěl jste i na mne lásku svoji přenésti … Věřím vám, ačkoli vás znám jen několik okamžiků …Ano, cítím k vám tutéž příchylnost, jakou byl bych měl i ke svému otci, kdyby žil!“
„Petře … synu můj!“ zvolal doktor, uchopiv se ruky mladého muže.
„Ano, pane,“ odvětil Petr Bathory. „A řeknu vám proto vše. Miluji mladou dívku z tohoto města! …Mezi námi jest propast, jež dělí bohatství od chudoby! Leč nechtěl jsem viděti propast tuto … a ona rovněž jí snad nedbá! Ačkoli vídám ji zřídka v okně nebo na ulici, jsou okamžiky ty pro mne štěstím neskonalým, jehož se nemohu odříci! … Pomyslím-li si, že bych musil odjeti … odjeti na dobu dlouhou, stávám se šíleným … Ach pane! … porozumíte-li … odpustíte …“
„Ano, Petře,“ odvětil doktor Antekirtt, „pochopuji vás a nemám, co bych vám odpouštěl. Učinil jste dobře, že jste mluvil ke mně zcela upřímně. Tím se mnoho změní. Ví i vaše matka, co jste mi právě sdělil?“
„Neřekl jsem jí dosud ničeho, pane! Nemohl jsem se dosud k tomu odhodlati, poněvadž by mne snad, při skromných poměrech našich, slovy svými zbavila veškeré naděje. Avšak snad uhodla a pochopila, co trpím a trpěti musím!“
„Petře,“ pravil doktor Antekirtt, „dokazujete mi, že mi důvěřujete, a činíte tak právem. Jest dívka ta velmi bohata?“
„Ano, velmi bohata!“ odvětil mladý muž. „Nesmírně bohata pro mne!“
„Jest vás hodna?“
