Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/183

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Zmínil jste se, pane,“ pravila, „též o tom, že byl choť můj i se soudruhy svými zrazen a tak smrti vydán?“

„Ano, vyprávěl jsem pouze, co se skutečně událo!“

„Avšak — nezná nikdo tyto zrádce?“

„Ano, zná!“

„Kdo?“

„Bůh!“

Doktor Antekirtt, řka to, poklonil se posledně a vyšel pak.

Paní Bathoryová po jeho odchodu se hluboce zamyslila. Tajnou příchylností, kterou nedovedla si vysvětliti, puzena byla neodolatelně k této tajemné osobě, jež měla účastenství v nejosudnějších událostech jejího života.

Zdaž uzří někdy ještě doktora Antekirtta? Aneb vypluje „Savarena“ záhy opět na širé moře?

Nedovedla si dáti odpovědi k těmto otázkám.

Druhého dne ráno oznamovaly listy dubrovnické, že kdosi neznámý daroval dobročinným ústavům městským sto tisíc zlatých. Byl to dar doktora Antekirtta, avšak zdaž nebyl to zároveň i dar vdovy, jež nepřijala ho pro sebe ni pro svého syna?


V.

Různé příhody.


Doktor Antekirtt nespěchal opustit přístav gružský, jak se paní Bathoryová domnívala. Když snaha jeho pomoci matce se nezdařila, umínil si přispěti synu.

Poněvadž Petr Bathory až dosud nemohl se domoci místa, na jaké dle svých studií, s vyznamenáním odbytých, mohl činiti nároky, neodmítne zajisté — soudil doktor — nabídku, kterou mu on učiní. — Zjednati mu místo, schopnosti a jménu jeho odpovídající, nebylo již almužnou. Naopak bylo by to jen odměnou, jaké mladý muž po tolikerém strádání a po tolikeré píli si zasloužil.

Petr Bathory byl však, jak pravil Borik, odjel do Zadru.

Doktor rozhodl se hned mu psáti. Učinil tak ještě téhož dne. V listu nepsal více, než že byl by šťasten, kdyby se mohl setkati s Petrem Bathorym na palubě „Savareny“, poněvadž by se mu rád zmínil o věci, jež by ho zajisté zajímala.