Po té, pokloniv se hluboce, vzdálil se stařec a zaměřil na cestu vedoucí z Gruže k Dubrovníku.
Poslední slova starého sluhy doktora Antekirtta zřejmě překvapila. I zůstal státi chvíli nehybně na nábřeží, sleduje zraky Borika, jenž odcházel. Vrátiv se po té na palubu, dovolil Pointu Pescadu a jeho soudruhu, by směli se podívati do města. Na to uzavřel se do své kajuty, oznámiv kapitánu, že chce v ní zbývající část dne stráviti sám.
Pointe Pescade a Kap Matifu hleděli zatím použiti pokud možno nejlépe své dovolené. Dopřáli si té radosti, že byli přítomni několika představením akrobatů.
Pointe Pescade měl mnohdy chuť napomenouti nebo poučiti některého neobratného provazolezce, a jeho druh také pociťoval velikou touhu vstoupiti v řady zápasníků. Oba upamatovali se však včas, že mají čest náležeti mužstvu „Savarena“ . Zůstali proto pouhými diváky a neskrblili pochvalou když zdála se jim zaslouženou.
Druhého dne dal se doktor Antekirtt nedlouho před polednem dopraviti na nábřeží. Lodici poslal k yachtě zpět, načež dal se cestou, vedoucí z Gruže do Dubrovníka. Rozkošná to procházka po této silnici, vroubené letohrádky a posázené stinnými stromy!
Na cestě té, as dva kilometry dlouhé, nejevil se v dobu tu ještě tak čilý život, jaký bývá tu za několik hodin později, kdy povoz za povozem přejíždí a kdy davy lidu se tu procházejí.
Doktor, ponořen v myšlenky o nastávajícím setkání se s paní Bathoryovou, kráčel vedlejším stromořadím a přišel brzy ke bráně města, obklopeného trojí řadou hradeb. Brána byla otevřena, i minuv opevnění ocitl se doktor uvnitř města.
Od brány té vede nádherná třída s pobočnými uličkami, zvaná „Stradone“. až ku předměstí Pločskému, tudíž celým městem. Leží na úpatí návrší, na němž se v podobě amfiteátru vztyčuje celá skupina domů. Na konci třídy té poutá pozornost naši palác vládců staré republiky benátské, krásný to pomník století patnáctého, s vnitřním dvorem, se sloupořadím ve slohu renaissančním a s okny o plných obloucích, jichž štíhlé sloupky připomínají nám dobu rozkvětu toskánského stavitelství.
Doktor Antekirtt nemusil dojíti až k tomuto místu. Ulice Marinella, již Borik mu včera naznačil, odbočovala v levo, as v polovici třídy Stradonské. Krok jeho uvolnil se poněkud, když kráčel kol paláce, ze žuly vystavěného, jehož bohaté průčelí a přístavky, v pravém úhlu k hlavní budově se pojící, zůstaly mu po pravé straně. Otevřeným průjezdem uzřel doktor Antekirtt skvostný
