Oba ubožáci byli neobyčejně pohnuti, ano ocitovali se v nemalých rozpacích. Tolik cti prokazuje se pouhým akrobatům! Kap Matifu neodvážil se ni hnouti. Pointe Pescade nemohl při veškerém svém rozčilení potlačiti dobromyslný úsměv, jenž oživoval jemné rysy jeho výrazné tváře.
Když lodice stanula u yachty, spuštěn můstek, jehož příčky ohýbaly se pod tíží těla Kapova. Vystoupivše na palubu, byli oba soudruzi uvedeni ihned k doktoru Antekirttovi, jenž je očekával na zadní části lodě.
Po přátelských pozdravech a když vyměněno bylo ještě několik zdvořilých slov, usedli Pointe Pescade a Matifu konečně na dvě jim nabídnuté stolice.
Majitel lodi pohlížel na ně několik okamžiků, aniž promluvil slova. Jeho krásná tvář, klidný, chladný pohled a mužná postava jeho činily na ně mocný dojem. Avšak nebylo pochyby: netkvěl-li úsměv na jeho rtech, tkvěl zajisté v jeho srdci!
„Přátelé!“ pravil doktor Antekirtt konečně. „Zachránili jste včera mužstvo mé i mne před velikým neštěstím. Chtěl jsem vám ještě jednou poděkovati a protož pozval jsem vás k sobě…“
„Pane doktore,“ odvětil Pointe Pescade, jenž konečně nabyl opět své odvahy, „jste velice laskav. Věc ta není příliš důležitou. Přítel můj vykonal jen, co by každý na místě jeho byl učinil, kdyby byl měl tolik síly, co on. Není-li pravda, Kape?“
Tento kývl hlavou, což značilo ovšem, že souhlasí.
„Snad dítě pravdu, leč takou sílu má málo kdo. Váš druh však mimo to dal pro nás svůj život v sázku a jsem tudíž jeho dlužníkem!“
„Ó , pane doktore!“ odvětil Pointe Pecsade. „Přítel můj musí se do ruda zardíti při této pochvale — a poněvadž jest plnokrevným, jest pro něj nebezpečným, jestliže mu krev do hlavy vstoupí…“
„Vidím, příteli, že nemilujete poklon. Chci tedy jich pominouti. Poněvadž však každá služba…“
„Pane doktore, odpusťte, osměluji-li se vás přerušiti. Mám však za to, že každý dobrý čin sám sebou jest již odměnou. Aspoň dočítám se tak v knihách mravoučných. Ostatně jsme již dosti odměněni!“
„Již! jak?“ tázal se doktor Antekirtt, obávaje se, že snad jej někdo již předešel.
„Včera po události, při níž přítel můj tak znamenitou sílu svoji osvědčil, chtělo obecenstvo nabýti úsudku též o jiných jeho schopnostech uměleckých. Hrnulo se proto v davech do naší provençalské
