Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/154

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

„Ano, výtečné jsi to provedl, znamenitě! Kape, příteli!“ opakoval Pointe Pescade s neúnavnou svojí provençalskou výmluvností.

„Vy jste Francouzi?“ tázal se cizinec.

„Ó více nežli jen Francouzi!“ odvětil Pointe Pescade chlubně, „jsme Francouzi z jihu Francie.“

Cizinec pohlížel na ně s opravdovým zájmem, v nějž se soucit mísil. Jich bída byla příliš zjevnou, než aby jí nebyl poznal. Měl před sebou, jak viděl, dva ubohé akrobaty, z nichž jeden, nasadiv vlastní svůj život, prokázal mu nesmírnou službu, poněvadž srážka lodi s yachtou byla by si vyžádala četných obětí na životech.

„Navštivte mne na palubě!“ pravil jim.

„A kdy, můj kníže?“ tázal se Pointe Pescade, pokloniv se nejdovedněji, jak uměl.

„Zítra o jedné hodině odpoledne!“

„O jedné hodině tedy!“ přisvědčil Pointe Pescade, kdežto Kap Matifu vyslovil němý svůj souhlas kývnutím své obrovské hlavy.

Množství lidu obklopovalo stále ještě hrdinu této události. Byli by jej snad ve vítězoslávě na ramenou odnesli, kdyby váha mohutného jeho těla nebyla odstrašila i nejodhodlanější a nejsilnější z nich.

Pointe Pescade, jenž dovedl vždy mžikem pochopiti situaci, soudil, že jest záhodno, využitkovati příznivého smýšlení obecenstva. Když se byl tudíž cizinec vzdálil směrem k nábřeží, pokynuv oběma druhům ještě přívětivě rukou, zvolal Pescade svým pronikavým hlasem:

„Boj mezi Kapem Matifuem a Pointem Pescadem! Nastane ve chvíli, pánové! Jen za mnou na zápasiště, pánové! Prosím, vstupte jen! Platí se teprve po představení!… Kdo chce, může platiti napřed!“

Tentokráte vyzvání jeho uposlechli veliké davy lidu. Takové návštěvy umělci v životě svém dosud neměli!

Aréna byla příliš malá … Četní diváci musili býti odmítnuti. Peníze těmto vráceny nazpět.

Cizinec, když byl ušel několik kroků směrem k nábřeží, potkal mladou dívku s otcem jejím, s nimiž jsme se byli již seznámili a kteří byli rovněž svědky celé příhody.

Mladík, jenž je následoval, kráčel za nimi v malé vzdálenosti; otec dívky poděkoval na pozdrav jeho jen zběžně a hrdě, čehož si cizinec dobře všiml.

Tento nemohl, spatřiv muže toho, potlačiti své pohnutí. Celá postava jeho se zachvěla, kdežto v očích jeho mihl se blesk.

Zatím přistoupil k němu otec dívčin a pravil: