Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/153

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

s veškerou silou zadržuje a tak as 1o vteřin přes veškeré nebezpečí zabraňuje, aby loď s divokou rychlostí do moře nesjela.

Provaz se přetrhl. Avšak těchto deset vteřin stačilo. Loď vnořila se hluboko v rozčeřené vlny a pak se opět mžikem z nich vynořila. Sjela do moře sotva několik stop za yachtou a letí vlnami zálivu dále do předu, až kotva o dno se zachytila a napiatý řetěz její loď zarazil.

Yaclita byla zachráněna.

Muž, jenž odvážné dílo to vykonal a jemuž nikdo nemohl ku pomoci přispěchati, poněvadž vše odehrálo se neočekávaně a téměř bleskem, byl Kap Matifu.

„Výborně! znamenitě!“ zvolal Pointe Pescade a spěchal ke svému druhu, jenž jej do náručí svého sevřel, nikoli, aby s ním provedl nějaký kousek „umělecký“, nýbrž aby jej objal, jak měl ve zvyku objímati, totiž tak, že skorem byl by jej udusil.

A již také potlesk a bouře pochvaly ozývaly se na všech stranách. Všechen lid spěchal k obru, jenž byl stejně skromným, jako proslulý vykonavatel dvanácti prací báječných a jenž nadšení lidu sotva pochopoval.

Pět minut na to zakotvila yachta v přístavu; úpravnou lodicí šestiveslovou dal se majitel její dovézti na břeh.

Muž ten byl vysoké postavy a stár byl as padesát let. Vlas měl skorem již bílý a vous po orientálsku přistřižený. Velké, tmavé a tázavé oči jeho, jež jevily neklid, oživovaly tvář poněkud opálenou, s pravidelnými, ano dosud krásnými rysy. Každému byla však ihned nejvíce nápadnou noblesa, ano vznešenost, jakou celá postava jeho jevila.

Jeho oděv námořnický: tmavomodré spodky, kabátec stejné barvy se zlatými knoflíky, černý pás, lehký klobouk z hnědého sukna slušel mu znamenitě. Oděv ten kryl, jak na prvý pohled zřejmo bylo, tělo mohutné a statné, jež stáří dosud oslabiti nedovedlo.

Sotva že muž tento, v němž bylo lze ihned seznati osobu ráznou a zámožnou, vystoupil na zem, již zaměřil k akrobatu, kteréhož davy s jásotem obklopovaly.

Lid ustoupil cizinci uctivě z cesty.

Když muž tento přistoupil k obru, nebylo první myšlenkou jeho vytáhnouti z kapsy sáček a obdarovati štědře svého ochránce. Nikoli! Podal mu ruku a pravil italsky:

„Děkuji vám za to, co jste pro nás učinil.“

Kap Matifu styděl se za čest, jež mu prokazována byla za takou — jak soudil — maličkost!