„Dovolíte tedy!“… pravil mladík, vytahuje sáček s penězi z kapsy.
Vyňal z něho dvě zlatky a položil je na cínový talíř, jenž postaven byl na stolku při vchodu.
„Šlechetné srdce!“ pravil Pointe Pescade v duchu sám k sobě.
Po té obrátiv se k druhu svému, volal na něj:
„Na zápasiště, příteli, na zápasiště! Nechť pán za své peníze něco uzří!“
Právě však, když jediný návštěvník do arény vstoupit hodlal, obrátil se náhle před vchodem a odkvapil. Spatřil totiž onu dívku s otcem jejím, jež čtvrt hodiny před tím byla naslouchala písni guslaře. Mladík tento a dívka ona vykonali skorem v téže době dílo milosrdenství: jeden z nich udělil almužnu cikánu, druhý potěšil dárkem provençalské „umělce“.
Mladý muž, sotva byl dívku spatřil, zapomněl na své „vstupné“ i na divadlo, jež se zrakům jeho v aréně mělo naskytnouti, a spěchal rychle směrem, kdež se dívka mezi davy zrakům jeho opět ztratila.
„Hej, pane! slyšte!“ volal Pointe Pescade za ním. „Vaše peníze! Nezasloužili jsme si jich dosud! U ďábla! kde jest? Kam zmizel? … Pane, slyšte přece!“
Avšak marně hledal Pescade svoje „obecenstvo“. I to mu uniklo. Po té pohlédl na druha svého, jenž jsa neméně překvapen stál zde s ústy otevřenými.
„Právě když jsme chtěli počíti,“ pravil konečně tento obr. „Nemáme štěstí!“
„Počněme přece!“ pravil Pointe Pescade a sestoupil po malých schůdcích, jež vedly do arény.
Takým způsobem provádějíce smělé své kousky před prázdnými lavicemi — jichž zde ostatně, máme-li pravdě průchod dáti, nebylo — zasloužili si aspoň peníze, jež od neznámého mladíka obdrželi.
Právě nyní ozval se na nábřeží pustý hluk a křik. Davy tísníce se hrnuly se v jistém určitém směru, totiž k moři, a ze sta retů ozval se výkřik:
„Loď! … Loď! … Trabocolo!“
Nastal totiž okamžik, kdy nevelká loď měla býti spuštěna na moře. Lákavé toto divadlo budilo ovšem ve velké míře zvědavost obecenstva. Nábřeží a veškeré prostory sousední, kteréž lid byl dříve naplňoval, byly záhy opuštěny; vše hrnulo se k loděnici, odkud loď měla býti po prvé na vlny spuštěna.
Pointe Pescade a Kap Matifu nahlédli, že pro dobu nejbližší nemohou očekávati žádných diváků. Přáli si ostatně též setkati se