Kdysi v Nimesu, v cirku ze dřeva zřízeném, povolil jeden z trámů, jenž střechu opíral. Praskot poděsil diváky, kteří octnuli se v nebezpečí, že střecha řítící se je rozdrtí nebo že v tísni u východů budou umačkáni.
Avšak Kap Matifu přiskočil ke trámu, jenž z pevné polohy se byl vymkl, právě v okamžiku, když celé trámoví již kolísati se počalo a držel jej rameny tak dlouho, až se prostor pod střechou vyprázdnil. Pak zachránil se sám několika mocnými skoky ven, kdežto střecha se za ním sřítila.
Jindy opět prolomil v rovinách camargských býk ohradu, v níž byl chován, a splašiv se pronásledoval a poranil několik lidí. Byl by způsobil zajisté ještě více neštěstí, kdyby nebylo bývalo našeho siláka. Kap Matifu spěchal býku vstříc a opřev nohu pevně o zem, očekával zuřivé zvíře. V okamžiku, kdy býk s hlavou skloněnou se naň vrhl, uchopil ho za rohy a jediným prudkým trhnutím povalil jej k zemi na záda. Tak držel jej, s kopyty vzhůru obráceného, dokud zuřivost zvířete nepominula a dokud byl lidem nebezpečným.
Daly by se uvésti ještě jiné příklady této nadlidské síly, kteréž svědčily zároveň i o obětavosti a odvaze Kapa. On nikdy neváhal, dáti život svůj v sázku, když jednalo se o to, jiným lidem život zachrániti nebo jim ku pomoci přispěti. Byl člověkem právě tak dobromyslným, jako silným.
Jak Pointe Pescade několikráte opakoval, bylo tudíž naprosto nutno, aby Kap Matifu mnoho jedl, by svých sil nepozbyl; nutil jej proto jisti a sám raději potravy postrádal, stačily-li peníze jen pro jednoho neb i pro dva.
V onen večer neměli však ni sebe menší naděje, že aspoň jeden z nich by mohl se navečeřeti.
Pointe Pescade, aby druha svého rozveselil, počal znovu bavit jej svými žerty, šprýmovnými poznámkami a posunky. Poskakoval v dřevěném výstupku, zkrucoval údy a chodil po rukou, nelíbilo-li se mu již na nohou státi — pozoroval totiž, že hlad pociťuje se méně, visí-li hlava dolů.
A obrácen k obecenstvu, opětoval stále v jazyku poloprovençalském a poloslovanském ony bombastické fráse, jichž dosti se namluví všude, kdež naskytne se šašek neb komediant, a kdež jest dosti hlupáků, aby je poslouchali.
„Vstupte, pánové, vstupte jen, mé dámy!“ volal. „Platí se teprve při východu … krejcar za osobu!“
Avšak chce-li někdo odněkud vyjíti, musí tam dříve vstoupiti, zde však nikdo se k tomu neměl. Pět nebo šest osob zůstalo sice
