„S kým?“
„Kdo provedl by nebezpečný skok na tvou šíji?“
„Nedím …“
„A kdo by vykonal smělý obrat mezi pažemi tvými?“
„Proklatě!…!“ odvětil jen Kap Matifu který tolika otázkami naléhavými ocitoval se v nesnázích.
„A to před obecenstvem tleskajícím,“ pokračoval Pointe Pescade, „je-li obecenstvo náhodou přítomno.“
„Obecenstvo!“ opětoval polohlasem Kap Matifu.
„Mlč tedy a hleďme raději vyzískati něco na večeři.“
„Nemám hladu!“
„Máš vždy hlad, příteli můj, a zvláště nyní máš hlad!“ odvětil Pointe Pescade, klepaje rukou na ohromná ústa svého druha. „Vidím to na zubech tvých, jež jsou ostry, jako Špičáky buldogga. Máš hlad, pravím ti, a vyděláme-li jen půl zlatky, jen čtvrtzlatník, budeš jísti.“
„A ty, maličký?“
„Já? … zrno prosa mi dostačí. Já nemám zapotřebí býti tak silným, jako ty, synu můj. Poslouchej jen mé rady. Čím více jísti budeš, tím více budeš síliti a tloustnouti. Čím více budeš tloustnouti, tím vzácnějším jsi zjevem!“
„Ano, pravdu díš!“
„Já však, čím méně jím, tím více hubnu a tím více také, co se mne týče, budím pozornost diváků. Není-liž tomu tak?“
„Ano, svatou pravdu mluvíš,“ odvětil Kap Matifu, nejdětinštější a nejprostodušnější snad ze všech tvorů. „V zájmu mém jest tedy, abych jedl!“
„Ano, tak tomu jest,“ odvětil Pointe Pescade. „A v zájmu mém jest, abych nejedl!“
„Nuže, stačí-li příjem jen pro jednoho?…“
„Použiješ ho pro sebe!“
„Avšak stačí-li pro dva?“
„Bude rovněž tobě celý náležeti. U ďábla, ty přece, hochu, vydáš za dva!“
„Za čtyry — za šest — deset!“ zvolal obr, jemuž v pravdě deset lidí nebylo by odolalo.
Všichni siláci starého i nového světa chlubí se rádi větší silou, nežli mají. Kap Matifu z pravidla toho ovšem není vyňat. Avšak pravdou bylo, že všichni, kteří s ním dosud v zápas vešli, byli jím přemoženi.
Z jeho života vyprávěli se zvláště dvě události, jež byly důkazem neobyčejné jeho síly.