Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/139

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Leč jak nabyli podivných svých jmen, která snad ve vzdálené jich vlasti byla pouhými pro ně přezdívkami? Snad daly k nim podnět dva body zeměpisné, mezi nimiž se prostírá záliv alžírský — mys Matifou[1] a předhoří Pescadské? Ano, skutečně tato jména jich byla přijata dle názvů těch a měla označovati vlastnosti a povahu obou mužů.

Mys Matifou jest nesmírná, mohutná výšina, jež se vztyčuje na severovýchodně od rozlehlé rejdy alžírské a kteráž vzdoruje hněvu živlů tak, jak by se hodila na ni proslulá slova „nezlomná síla její znavila čas!“

Takým byl i silák Matifu, pravý to Alcides, Porthos, šťastný sok Mikuláše Cresta a jiných proslulých zápasníkův, kteříž jsou chloubou arén jihofrancouzských.

Tento silák — „bylo by třeba jej viděti, aby se mohlo tomu věřiti,“ řekne se snad — byl skorem šest stop vysokým, měl mohutnou hlavu, ramena v poměru k tomu, prsa jako měch kovářský, paže jako železo. Zde jevila se lidská síla v celé své mohutnosti a přece, kdož by byl se tázal po jeho věku, byl by překvapen uslyšel, že tento muž dosáhl sotva dvaadvacátého roku.

Tato bytost však, ač vzdělání prostředního, měla srdce dobré, povahu mírnou. Muži tomu zášť a hněv byly neznámou věcí. Nebyl by dovedl nikomu ublížiti. Odvážil se sotva stisknouti ruku, již mu někdo podal, obávaje se, by ji stiskem ruky své snad nerozdrtil.

V povaze jeho nejevil se ni jediný ráz zuřivosti tygra, jehož měl muž ten sílu. Protož na jediné slovo, na jediný posunek druha svého uposlechl, jako by rozmarem Stvořitele v pravdě byl obrovským synem nepatrného človíčka toho.

Na druhé straně zálivu alžírského, na nejzápadnější straně naproti mysu Matifou, leží předhoří Pescadské, nevelký to, úzký a kamenitý pruh země, jenž daleko do moře zasahá.

Podle pohoří tohoto dáno bylo Pescadu jméno jeho. Muž tento — dvacetiletý — byl skutečně malý, zakrnělý a hubený a vážil v librách sotva čtvrtinu toho, co druhý vážil v kilogramech.

Byl však těla pružného, čilého, důvtipného a výborného humoru, jenž jej neopouštěl v dobách zlých ni dobrých. Byl filosofem ve vlastním svém způsobu, vynalézavým a praktickým — opici podobný ve všem, postrádající však zlomyslnosti tohoto zvířete. Byl spojen neodlučitelně s dobromyslným, těžkopádným druhem

  1. čti „Matifu“