Cizinec měl příležitost studovati zde různé typy slovanské, mezi něž mísili se cikáni všeho druhu. Nejen tento stěhovavý lid pospíchal sem, aby kořistil ze zvědavosti cizinců, ale i venkované a horalé súčastnili se ve velkém počtu radovánek veřejných.
Zvláště četně zastoupeny byly ženy, a sice paní a dívky z města právě tak jako selky z okolí a rybářky. Oděv prvých jevil snahu napodobiti kroj, jenž v západní Evropě právě se nosil. Kroj druhý lišil se aspoň v podrobnostech podle různých okresů, odkud ženy ty přicházely; pravidelně měly bílé košile, vyšívané na ramenou a prsou, kabátec s pestrobarevnými květy, pásy se stříbrnými okrasami — pravá to směs, v níž barvy splývaly jako na koberci perském — bílý čepeček neb pokrývku bílou na vlasech, propletených barevnými stužkami, závojem pokrytou „okrongu“, jež jako „puskul“ u turbanu spadá do zad, a střevíce k nohám přivázané. Aby výzdobu svoji doplnily, okrášlily se skvosty a šperky, jimiž v podobě náramků, řetězů a penízků stříbrných nejrůznějším způsobem zdobily šíji svoji, rámě, prsa i pas. Tyto okrasy pozorovati lze i u rolníků, kteříž nepohrdali rovněž nápadným vyšíváním, jež zdobilo okraj jich oděvu.
Avšak mezi těmito kroji dubrovnickými, kteréž dovedli půvabně nositi i lodníci, buditi musil pozornost cizinců nejvíce kroj nosičů. Nosiliť tito oděv v pravdě orientálský: turban, vestu, krátký kabátec, velmi široké spodky a střevíce turecké. Nosiči tito byli by se zcela dobře hodili na nábřeží Galaty[red 1] nebo na náměstí tofanské v Cařihradě.
Radovánky dosáhly zatím vrcholu. Krámky a budky na ulicích a nábřeží byly stále plny.
Leč jiné ještě „divadlo“ mimořádné bylo přichystáno, kteréž dovedlo přilákati veliký počet zvědavců. „Trabacolo“, zvláštní to loď, jakou nalézáme namnoze jen na moři Jaderském — s dvěma stěžni a s dvěma plachtami, upevněnými na hořejším okraji — měla býti spuštěna na moře.
Mělo se tak státi o 6. hodině večer a kýl lodi, sproštěn podpory, očekával již jen, až překážka před ním bude odstraněna, aby mohl sjeti do moře.
Až po tu dobu snažili se však o závod akrobati, hudebníci a provazolezci získati výkony svými a svojí obratností pochvalu pestrého obecenstva.
Dlužno doznati, že hudebníci lid nejvíce lákali a vábili. A mezi nimi opět guslaři[red 2] největší odměny tržili. Pěli — provázejíce zpěv svůj hrou na podivných svých nástrojích — hlasem hlubokým písně své vlasti. Stálo to za to, zastaviti se na chvíli a je poslouchati.