Stránka:Jules Verne - Nový hrabě Monte Kristo.pdf/133

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


I.

Pescade a Matifu.

Patnáct let po událostech, jež odehrály se na konci předcházejícího úvodu k této povídce — a sice 24. května 1882 odbývala se v Dubrovníku, jednom z největších měst dalmatských, jakási slavnost místní.

Dalmácie [red 1] jest velký pruh země, vsunutý vhodně mezi severní část Alp dinarských[red 2], Hercegovinu a moře Jaderské.

Jest tam právě ještě dosti místa pro obyvatelstvo čtyř až pět set tisíc lidí, kteříž bydlí tu dosti hustě pospolu.

Dalmatinci jsou krásný lid; žijí skromně v této zemi nevlídné, jíž se úrodné půdy nedostává, a zachovali hrdost svoji při různých změnách politických, jimž Dalmácie byla vydána; naproti Rakousku, jemuž země jich přiřčena byla smlouvou campo-formijskou[red 3], jeví upiatost, jsou však poctiví nade vše. Na vlast jich hodí se pěkná slova, užitá Yriartem[red 4]: „Země dveří bez zámkův“.

Dalmácie dělí se ve čtyry kraje: v kraj zaderský, splitský, kotorský a dubrovnický.

V Zadru[red 5], v hlavním městě země, sídlí vláda zemská. V Zadru sestupuje se i sněm, jehož několik členů náleží též panské sněmovně vídeňské.

Od šestnáctého století se poměry velice změnily. Tehdy Uskoci[red 6],

uprchlíci turečtí, vedouce stále zjevnou válku s Mohamedány i s křesťany — se sultánem i s republikou benátskou — znepokojovali

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Dalmácie
  2. Dinárské hory
  3. Mír v Campo Formio
  4. w:Charles Yriarte, francouzský novinář
  5. Zadar
  6. Uskoci