Štěpán Bathory a Ladislav Zathmar byli o páté hodině z rána zastřeleni na nádvoří věže pazinské. Zemřeli chrabře jako muži, kteří obětovali život svůj své vlasti.
Silas Toronthal a Sarkany byli tudíž bezpečni před každým pronásledováním i před všelikou pomstou. Skutečně tajemství jich zrady bylo známo nyní pouze jim samým a guvernéru terstskému. A zrada tato zaplacena byla polovicí statků Matyáše Sandorfa. Druhá polovice milostí panovníkovou ponechána byla dědičce hraběte a měla jí býti odevzdána, až by dospěla osmnáctého roku.
Silas Toronthal a Sarkany, necitelní pro veškeré výtky svědomí, mohli se tudíž těšiti v klidu z bohatství, jehož hnusnou zradou nabyli, Jiný zrádce, — Španěl Karpena — jemuž vyplacena byla odměna 5000 zlatých, přislíbená udavači, nemusil se, jak se zdálo, rovněž pomsty obávati.
Avšak mohli-li bankéř Toronthal a druh jeho Sarkany zůstati v Terstu a ve společnosti důstojné postavení zaujímati, poněvadž o zradě jich se veřejnost nedověděla, musil Karpena pod nátlakem veřejného opovržení opustiti Rovinj. Nikdo nevěděl, kam se odebral. Což ostatně mu na všech záleželo, když nyní nemusil se obávati pomsty rybářovy.
Ondřej Ferrato byl totiž uvězněn, souzen a odsouzen k doživotní nucené práci, poněvadž byl uprchlíkům útulku poskytl.
Marii, jež osaměla se svým bratrem Ludvíkem, očekávala nyní bída a nouze v domku, z něhož otec byl násilně vyrván, aby se nikdy již do něho nevrátil.
Tak dokonán byl tudíž zrádný čin oněch tří bídníků, k němuž pudila je pouhá ziskuchtivost, aniž některý z nich — vyjímaje snad Karpenu — veden byl záští proti své oběti. Jeden přál si povznésti svůj obchod pokleslý, druzí dva zjednati si chtěli rázem bohatství.
Taková nešlechetnost neměla býti ztrestána ještě na zemi, kdež spravedlnost boží se vždy nenaplňuje?
Hrabě Sandorf, hrabě Zathmar, Štěpán Bathory, tito vlastenci nadšení, Ondřej Ferrato, tento skromný, šlechetný muž, nebudou pomstěni?
Budoucnost dá snad na otázku tuto odpověď.
