Matyáš Sandorf a Štěpán Bathory hleděli úzkostlivě na rybáře. Očekávali, co dále řekne, co dále učiní.
Nesmělo se čekati ni okamžik, mělo-li se něco pro záchranu státi! Dílo udavačské bylo zatím snad již dokonáno.
„Pane hrabě,“ pravil konečně Ondřej Ferrato, „policie může vniknouti do domu mého každý okamžik! Ano, tento bídník ví, neb aspoň tuší, že zde dlíte. Neváhal mi nabídnouti — obchod! Dceru za cenu mlčelivosti! Zničí vás, aby se mohl pomstíti na mně. Přijdou-li zřízenci policejní, nebude lze jim uniknouti a naleznou vás zajisté. Ano, jest třeba ihned uprchnouti!“
„Pravdu díte, Ferrato!“ pravil hrabě Sandorf, „leč dříve, nežli se odloučíme, přijměte dík za vše, co jste pro nás učinil a co jste ještě učiniti hodlal…“
„Co jsem ještě učiniti chtěl, to učiním!“ pravil Ondřej Ferrato vážně.
„Odmítáme tuto oběť!“ pravil Štěpán Bathory.
„Ano, odmítáme ji,“ dodal hrabě Sandorf. „Vy k vůli nám vydal jste se již v dosti veliké nebezpečí. Nalezne-li nás policie ve vašem příbytku, očekává vás káznice. Pojď, Štěpáne, opustíme tento dům, dříve nežli bychom uvalili naň neštěstí a zkázu. Prchneme, avšak prchneme sami!“
Ondřej Ferrato chopil se ruky hraběte Sandorfa.
„Kam chcete jíti?“ pravil. „Země jest celá úřady střežena. Strážníci i četníci konají dnem i nocí hlídku po celém kraji. Na pobřeží není jediného místa, odkud byste sami mohli odplouti a není ni jediné cesty neb stezky volné, jež by vás uvedla za hranice. Odejít ode mne, jest jíti smrti vstříc!“
„Následujte mého otce, pánové!“ odvětila Marie. „Cokoli se snad stane, on — snaží-li se vás zachrániti — vykoná jen svoji povinnost.“
„Dobře díš, dcero má!“ pravil Ondřej Ferrato. „Konám vskutku jen svoji povinnost. Nechť Ludvík nás očekává u loďky. Noc jest temná. Dříve nežli nás někdo spatří, budeme na moři. Obejmi mne Marie, obejmi mne — a nyní odejdeme!“
Avšak hrabě Sandorf a druh jeho nechtěli se dosud vzdáti. Nechtěli přijmouti takou oběť. Hodlali opustiti okamžitě dům, aby neuvedli rybáře v jistou zkázu. Odplouti však jeho vedením a vydati jej takto káznici — tomu svoliti nechtěli.
„Pojď!“ děl hrabě Matyáš Sandorf Štěpánu. „Jakmile budeme mimo dům tento, bude nám pak strachovati se již jen o sama sebe!“
