„Nu, pak byl by to jen vichr pozemní a moře mezi úskalím zůstalo by klidné.“
„To dlužno teprve vyčkati.“
„Hodláš v noci loviti, Ondřeji?“
„Zajisté, připustí-li toho počasí.“
„Avšak pobřeží jest na rozkaz uzavřeno!“
„Toliko pro velké lodě a nikoli pro bárky, poněvadž se tyto nemohou daleko od břehů vzdáliti.“
„Tím lépe, poněvadž oznamuje se, že od jihu plují celá hejna tumáků a dlužno tedy sítě přichystati.“
„Dobře, leč až dosud ničeho jsme nezmeškali!“ pravil Ondřej Ferrato.
„Snad přece!“ „Buď přesvědčen, že nikoli! Odpluju-li tuto noc, budu loviti u břehů orserských nebo porečských.“
„Čiň, jak ti libo, my však roztáhneme sítě své za skalisky.“
Ondřej Ferrato a Ludvík přinesli po té sítě, ukryté v blízké kolně a rozprostřeli je na písku, aby na slunci vyschly.
As za dvě hodiny po té vrátil se rybář, uloživ synu svému ještě, aby vše k lovu přichystal, do svého domku. Kouřil ještě několik minut z dýmky své na prahu domku a vstoupil po té do jizby ke svým hostům, kdežto Marie, zatím v práci své venku pokračovala.
„Pane hrabě,“ pravil rybář, „vítr věje od země a neobávám se proto, že moře bude v noci příliš bouřlivé Nejlépe bude, chcete-li prchnouti bezpečně, aniž byste stop zanechali, abyste odplul se mnou. Rozhodnete-li se tak, jest nejlépe vyplouti dnes večer as o desáté hodině. V době té doplížíte se mezi skalami až k samému příboji mořskému. Nikdo nás nespatří. Lodička má dopraví vás až k bárce, načež ihned odplujeme, což nebude nápadným, poněvadž jest známo, že hodlám tuto noc na lov vyplouti. Bude-li vítr silným, popluji podél pobřeží, abych dopravil vás mimo hranice rakouské, na jih, na území kotorské.“
„A nebude-li vítr příliš silným, co hodláte učiniti?“ tázal se hrabě Sandorí.
„Pak vyplujeme do širého moře,“ odvětil Ondřej Ferrato, „přeplujeme moře Jaderské a vy vystoupíte na břeh italský u Rimini aneb u ústí Pádu.“
„Stačí bárka vaše ku plavbě tak daleké?“ tázal se Štěpán Bathory.
„Ano! Jest to pevná, polokrytá loď, o jejíž bezpečnosti přesvědčil jsem se již častěji se synem svým při bouřích velmi zlých. Všeho nebezpečí ovšem nebudeme prosti…“