Avšak pojídajíce, pozorovali stále rybáře, dceru i syna jeho, kteří usedli v koutě jizby, patříce na ně, aniž slova pronesli.
Ondřej Ferrato mohl být tehdy as dvaačtyřicet let stár. Byl to muž vážného, ano poněkud zasmušilého pohledu, výrazných rysů, tváře opálené, temného, avšak živého zraku. Nosil kroj rybářův moře jaderského, pod nímž jevilo se mohutné a silné tělo.
Marie, jejíž postava upomínala rybáře na zesnulou jeho ženu, byla půvabných tvarů, spíše krásná nežli hezká, měla žárem planoucí tmavé oči i tmavý vlas, pleť její svědčila o ohnivosti korsické krve. Povinnosti, které již od mládí svého konati musila, učinily z ní dívku vážnou; v jejím chování i v každém pohybu jejím jevil se klid z chladné rozvahy vyplývající.
Vše svědčilo u ní o odhodlanosti, kterou dovedla si zachovati v jakýchkoli okolnostech, jež osud jí uchystal.
Několikráte již mladí rybáři žádali za ruku její, ona odmítla však vždy, nechtějíc o vdavkách slyšeti. Celý život její náležel otci jejímu a dítěti, jež jí tak ku srdci přirostlo.
Ludvík byl hoch rovněž neohrožený, bedlivý a pracovitý, rybářské práci byl již dobře uvykl. Provázel otce svého při rybolovu, i kdykoli týž cizí lodě do přístavu vodil, maje při tom hlavu nepokrytu, vzdoruje větru i dešti. Bylo viděti, že stane se z něho později statný, zdravý a více nežli smělý muž, jenž bez bázně se v nebezpečí vydává, ano s ním si zahrává.
Miloval svého otce. Sestru svoji zbožňoval.
Hrabě Sandorf pozoroval tyto tři bytosti, jež tak něžná a dojemná láska pojila, velmi bedlivě. Nepochyboval již, že octli se u lidí dobrých, kterým lze se svěřiti.
Když uprchlíci byli pojedli, povstal Ondřej Ferrato a přistoupiv k nim, pravil prostě:
„Jděte spát, panové. Nikdo netuší, že jste zde. Zítra uvidíme, co dále bude možno činiti.“
„Nikoli, Ondřeji Ferrato!“ odvětil hrabě Sandorf. „Nyní hlad náš jest ukojen! Nabyli jsme opět svých sil! Opustíme proto ihned tento dům, v němž naše přítomnost jest tak velikým nebezpečím pro vás i vaší rodinu!“
„Ano, odejděmež,“ dodal Štěpán Bathory. „Bůh odměň vás za vše, co jste pro nás učinil!“
„Jděte spát, nelze jinak!“ pravil rybář. „Celé pobřeží jest tento večer střeženo. Veškeré přístavy jsou na rozkaz uzavřeny. Tuto noc nelze nic činiti.“
