činiti a uraženou spravedlnost usmířiti. Myslil, že zavraždění člověka odpuštěno mu bude teprve tenkráte, až zachrání život jiného člověka, byť by tím i život svůj vydal v nebezpečí. Byl odhodlán učiniti tak, jakmile by se mu příležitost k tomu naskytla.
Avšak opustiv Korsiku, neprodlel Ondřej Ferrato dlouho v Sardinii, kdež byl by mohl býti snadno vypátrán. Neobával se sice o sebe, jsa rázným a statečným, chvěl se však o své drahé, kteří by pomstou, již tam rodina na rodině vykonává, nejvíce mohli utrpěti.
Očekával tudíž okamžik vhodný, by nevzbudil nedůvěru nebo podezření a odplul pak do Itálie. V Ankoně naskytla se mu příležitost přeplouti moře Jaderské a vystoupiti na břeh istrijský. Použil jí.
Tyto okolnosti byly tudíž příčinou, že Korsikán tento usadil se v malém přístavu rovinjském. Od 17 let prováděl opět svou živnost rybářskou, čímž podařilo se mu zajistiti si opět život dosti bezstarostný. Za devět let po jeho příchodu narodil se mu synáček, jenž byl nazván Ludvíkem, jehož narození však bylo příčinou smrti matčiny.
Od doby té, co stal se vdovcem, žil Ondřej Ferrato jediné své dceři a svému synu. Marie, nyní osmnáct let stará, byla osmiletému bratru svému zároveň i matkou. A nehledě k žalu nad ztrátou statečné své družky, byl Ferrato dosti šťastným, jak jen se jím člověk prací a vědomím vykonané povinnosti státi může. Byl milován v celém kraji, jsa ke všem ochoten a každému dobrou radou po ruce.
Jest nám již známo, že byl považován za velice obratného ve své živnosti. V této řadě úskalí, vinoucí se podél pobřeží istrijského, nemusil litovati dobrých lovů v zálivu před Santa Manzou a v průlivu sv. Bonifáce. Vyznal se záhy dobře také v těchto vodách, kdež mluvilo se tímtéž jazykem, jako na Korsice. K užitku, jaký mu lov v těchto rybami bohatých vodách přinášel, pojila se i odměna za to, že co lodivod provázel lodi v nebezpečných místech pobřeží od Pulje až k Terstu. V domku jeho bylo lze tudíž viděti vždy chudé, kteříž podpory jeho nikoli nadarmo se dovolávali. Dcera jeho Marie podporovala jej horlivě v tomto díle milosrdenství.
Avšak rybář ze Santa Manzy nezapomněl slibu, který si byl učinil: život za život.
Zničil život jednoho člověka. Musil tudíž život jiného člověka zachrániti.
Protož, když uprchlíci octli se na prahu domku, neváhal, ač věděl, kdo jsou a jaký trest mu hrozí, a zvolal k nim: „Vstupte!“ dodav po té ihned: „Nechť bůh nás všecky chrání!“
